Vědci znovu přezkoumali covidové vakcíny. Účinnost byla silná jen u vážných případů
Foto: pexels
3 min
Pandemie covidu-19 přinesla největší očkovací kampaň v moderní historii. Miliony lidí po celém světě dostaly během několika let jednu nebo více dávek vakcíny s cílem omezit šíření viru a především zabránit těžkým průběhům onemocnění. S odstupem času nyní vědci lépe chápou, jaká byla skutečná účinnost jednotlivých vakcín.
Reklama
Souhrn několika rozsáhlých systematických přehledů a metaanalýz ukazuje, že mRNA vakcíny společnosti Pfizer-BioNTech a Moderna poskytovaly velmi dobrou ochranu před hospitalizací a úmrtím. Ochrana před samotnou nákazou však byla nižší a s postupem času i s příchodem nových variant viru postupně slábla.
Ochrana před těžkým průběhem zůstávala vysoká
První klinické studie ukázaly velmi vysokou účinnost vakcín proti symptomatickému covidu způsobenému původní variantou viru SARS-CoV-2. Pozdější sledování milionů očkovaných lidí ale přineslo podrobnější obraz.
Podle několika rozsáhlých metaanalýz si očkování dlouhodobě udržovalo vysokou účinnost především proti hospitalizacím, závažným komplikacím a úmrtím. Právě tento efekt odborníci považují za největší přínos vakcinace během pandemie.
Proti samotné infekci ochrana postupně slábla
Jiná situace nastala u ochrany před samotnou nákazou. Jak upozorňují vědci, imunitní odpověď časem přirozeně slábne a virus se navíc během pandemie výrazně měnil.
Největší změnu přinesl příchod variant Delta a zejména Omikron. Ty dokázaly částečně unikat protilátkám vytvořeným po očkování, takže se začaly objevovat takzvané průlomové infekce i u lidí, kteří absolvovali kompletní očkování.
To potvrzují i rozsáhlé přehledové studie, podle nichž ochrana proti infekci v průběhu měsíců výrazně klesala. Naproti tomu ochrana před těžkým průběhem zůstávala podstatně vyšší, zejména po podání posilovací dávky.
Proč se lidé nakazili i po očkování
Právě tento rozdíl vysvětluje zkušenost mnoha lidí. Řada očkovaných se covidem nakazila, někdy dokonce opakovaně. Ve většině případů však mělo onemocnění mírnější průběh než u neočkovaných nebo u lidí z rizikových skupin bez dostatečné imunity.
Odborníci upozorňují, že očkování nebylo navrženo jako absolutní ochrana před každou infekcí. Jeho hlavním cílem bylo snížit riziko těžkého průběhu, přetížení nemocnic a úmrtí.
Co to znamená pro budoucnost
Výsledky dosavadních výzkumů ukazují, že budoucí vakcíny by měly poskytovat nejen dlouhodobější ochranu před závažným průběhem, ale ideálně také lépe bránit samotné infekci a přenosu viru.
Vědci proto pracují na vakcínách nové generace, které by měly být účinnější proti širšímu spektru variant koronavirů. Zkoumají se také nové způsoby podání, například nosní vakcíny, které by mohly posílit imunitu přímo na sliznicích dýchacích cest – tedy v místě, kde virus do organismu vstupuje.
Důležitá lekce z pandemie
Současné poznatky podle odborníků neznamenají, že vakcíny selhaly. Naopak potvrzují, že splnily svůj nejdůležitější úkol – výrazně snížily počet těžkých případů covidu-19 a zachránily velké množství životů.
Zároveň ale ukazují, že žádná vakcína neposkytovala trvalou a úplnou ochranu před nákazou. S přibývajícími daty se proto zpřesnilo i chápání jejich skutečné účinnosti. Vědci dnes zdůrazňují, že otevřená komunikace o silných stránkách i omezeních očkování je důležitá pro důvěru veřejnosti i pro přípravu na případné budoucí pandemie.
