Uprostřed egyptské pouště našli hřbitov pravěkých žraloků
Foto: Unsplash
3 min
Paleontologové objevili v srdci pouštní planiny fosilní zuby sedmi druhů vyhynulých žraloků. Nálezy odhalují, že na místě, kde dnes vládne písek a žár, se před miliony let rozprostíralo teplé tropické moře.
Reklama
Písečná pláň skrývala mořské dravce
Když výzkumný tým v letech 2020 až 2022 procházel vyprahlou planinou Abu-Tartur v egyptské Západní poušti, netušil, že pod vrstvami písku a kamení narazí na stopy dávno zaniklého oceánu. Místo, kde dnes panuje nesnesitelné horko a sucho, bylo kdysi domovem mořských predátorů s ostrými zuby.
Oblast, která se dnes rozprostírá stovky kilometrů od nejbližšího pobřeží, kdysi pulzovala životem. Teplé mělké moře plné živin lákalo nejrůznější druhy, mezi nimi i ty nejnebezpečnější lovce tehdejších vod. Příroda si však připravila pro toto místo zcela jiný osud – moře ustoupilo, klima se změnilo a z kdysi bohaté mořské krajiny se stala jedna z nejsušších oblastí planety.
Čtrnáct zubů odhalilo sedm druhů
Během systematického průzkumu se vědcům podařilo identifikovat čtrnáct fosilizovaných žraločích zubů. Ty patřily celkem pěti dosud neznámým vyhynulým druhům žraloků z této lokality. Spolu se dvěma dříve objevenými druhy tak celkový počet stoupl na sedm různých žraločích linií, které zde kdysi loviły.
Nálezy pocházejí z období pozdní křídy, tedy z éry před zhruba 100 až 66 miliony let. V té době se zde rozprostíralo tropické moře s ideálními podmínkami – teplou vodou a mimořádným bohatstvím živin. Právě tato kombinace přitahovala pestrou škálu mořských tvorů a vytvářela prostředí, kde mohli žraloci prosperovat.
Mezi objevenými zuby vyniká jeden výjimečný exemplář – patří druhu Scapanorhynchus cf. raphiodon, který je příbuzným dnešního hlubinného žraloka šotka. Tento konkrétní nález představuje historický milník hned ve dvou ohledech: jde o vůbec první doložený výskyt tohoto druhu v Africe a zároveň o jeho dosud nejmladší známý fosilní záznam.
Pouštní hřbitov mění pohled na minulost
Objev publikovaný v odborném časopise Cretaceous Research přináší zcela nový pohled na geologickou a biologickou historii regionu. Místo, které dnes spojujeme výhradně s nekonečnými dunami a kamennou pustinou, bylo kdysi pulzujícím mořským ekosystémem plným života.
Fosilie žraločích zubů jsou pro vědu mimořádně cenné – díky své tvrdosti a odolnosti se zachovávají daleko lépe než měkké tkáně. Každý zub je jako otisk času, který dokáže prozradit nejen druh svého majitele, ale i způsob života, stravu a podmínky prostředí. Právě proto se z egyptské pouště stává unikátní archiv dávných mořských dravců.
