Starý nábytek po prarodičích: Zachovalé kusy mají dnes vysokou cenu

Když krása nebyla prioritou

Ještě před sto lety byl nábytek především otázkou nutnosti, nikoli estetiky. V domácnostech chudších vrstev dominovaly jednoduché kusy vyrobené z dostupných materiálů, nejčastěji z měkkého dřeva, jako byl smrk nebo borovice. Tyto materiály byly levné, snadno opracovatelné a dostupné téměř v každém regionu.

Nábytek vznikal často svépomocí nebo v dílnách místních truhlářů. Nebyl zdobený, neměl složité prvky ani luxusní povrchovou úpravu. Šlo především o funkčnost. Skříně měly pojmout co nejvíce věcí, stoly vydržet každodenní zátěž a truhly ochránit majetek. Postel musela vydržet na celý život a tento levný, ale poctivě vyrobený nábytek často využila v chalupě i další generace.

Právě v této jednoduchosti ale dnes nacházíme kouzlo, které dříve nikdo neřešil. Každý kus byl originál, nesl rukopis svého tvůrce a často i stopy každodenního života rodiny, která ho používala.

Kredenc jako pýcha každé hospodyně

Pokud si ale chtěla hospodyňka dopřát alespoň trochu parády, existovalo jediné místo, kde se mohla „vyřádit“. Byla to kuchyňská kredenc. Ta byla centrem domácnosti a zároveň jediným kusem nábytku, který byl neustále na očích.

Kredence proto bývaly o něco propracovanější než zbytek vybavení. Objevovala se na nich jednoduchá řezba, ozdobné lišty nebo později i skleněná dvířka, za nimiž se vystavovalo to nejcennější – porcelán, hrníčky nebo sváteční nádobí.

Přestože šlo stále o nábytek pro chudší vrstvy, právě kredenc často představovala určitý symbol hrdosti. Byla důkazem, že i v jednoduchých podmínkách může mít domov svůj styl a řád. Věci v ní byly vždy uspořádané, děti se nesměly ve skříňkách a šuplících přehrabovat, to nejcennější bylo dokonce pod zámkem. Paní domu si svou pýchu udržovala, a ještě trochu zdobila krajkami na poličkách nebo drobnou okrasou na klíčích v zámku. Pokud nebyl povrch natřený barvou, dřevo se chránilo včelím voskem nebo lněným olejem.

Proměna materiálů i stylu

S postupem času se nábytek začal měnit. Na přelomu 19. a 20. století se do výroby postupně dostávaly kvalitnější materiály a nové technologie. Vedle masivu se začaly používat dýhy, později překližky a postupně i první průmyslově vyráběné desky.

Ve 20. století pak přišla skutečná revoluce. Nábytek se začal vyrábět sériově, objevily se moderní materiály jako lamino, plast nebo kov. Funkčnost zůstala důležitá, ale design se začal přizpůsobovat trendům a životnímu stylu.

Staré kusy tak postupně mizely z domácností, byly nahrazovány novějšími a praktičtějšími variantami. Mnohé skončily na půdách, ve stodolách nebo dokonce v kamnech.

Návrat starých časů

To, co bylo ještě před pár desítkami let považováno za zastaralé a nepotřebné, dnes zažívá obrovský návrat. Lidé touží po autenticitě, příběhu a atmosféře, kterou moderní nábytek často nenabízí.

Zvlášť majitelé chalup a venkovských domů vyhledávají staré kuchyňské kredence, které dokážou interiéru dodat jedinečný charakter. Stejně oblíbené jsou i staré truhly, mnohdy ručně zdobené, barevné a naprosto originální.

Každý takový kus je neopakovatelný. Nese v sobě historii, emoce i stopy času, které dnes paradoxně zvyšují jeho hodnotu.

Když cena překvapí

Není proto divu, že ceny zachovalého starého nábytku raketově rostou. Za opravdu pěknou, kompletní a funkční kuchyňskou kredenc dnes sběratelé i milovníci vintage stylu zaplatí klidně 150 000 až 200 000 korun.

Je ale důležité dodat, že takové částky se týkají pouze prvotřídních kusů. Nábytek musí být ve velmi dobrém stavu – zásuvky musí fungovat, dvířka dobře doléhat a konstrukce být stabilní. Velkým problémem jsou například stopy po červotoči nebo výrazné poškození.

Pokud je kredenc rozviklaná, šuplíky nejdou otevřít nebo se dvířka špatně zavírají, její hodnota výrazně klesá.

Přečtěte si také

Figurky Jaroslava Ježka jsou ikonou českého designu. Originály vynikají špičkovým materiálem i…

14. 4. 2026

Obyčejné věci s neobyčejnou hodnotou

Příběh starého venkovského nábytku je důkazem toho, jak se mění naše vnímání hodnot. To, co kdysi sloužilo těm nejchudším a nemělo žádnou estetickou ambici, se dnes stává ceněným designovým prvkem. Nejde jen o kus dřeva, ale o návrat k jednoduchosti, poctivé práci a době, kdy měl každý předmět svůj smysl.