Pravdy a mýty kolem rebarbory: Do jaké míry lidskému tělu opravdu škodí?
Foto: pexels
5 min
Roste na tisících českých zahrad a mnozí z nás ji milují v nadýchaných buchtách nebo osvěžujících dezertech. Přesto se v této zdánlivě neškodné rostlině skrývá tichá hrozba, která dokáže při nesprávném zacházení vyřadit z provozu lidské ledviny během několika dní. Stačí přitom minout jedno klíčové datum v kalendáři nebo podlehnout modernímu trendu syrových smoothie, a z oblíbené pochoutky se stane nebezpečný koktejl.
Reklama
Botanicky jde o vytrvalou zeleninu z čeledi rdesnovitých, přestože ji většina z nás vnímá úplně jinak. Reveň kadeřavá, správně rebarbora, totiž kvůli svému využití v dezertech neustále mate veřejnost. Tento spor zašel v roce 1947 v USA dokonce tak daleko, že soud oficiálně rozhodl, že pro celní účely jde o ovoce, protože se tak jednoduše používá v kuchyni. Ať už ji řadíme kamkoliv, při její přípravě musíme dbát na přísná pravidla.
Svátek svatého Jana jako nekompromisní hranice
Hlavním důvodem k obezřetnosti je kyselina šťavelová a její rozpustné soli, které se v rostlině přirozeně nacházejí. Zatímco vysoce toxické listové čepele obsahující až jedno procento šťavelanů jsou zcela nejedlé, řapíky konzumovat můžeme. Obsah kyseliny šťavelové v řapíku však prudce stoupá s věkem rostliny a postupujícím létem.
Sklizeň rebarbory musí bezpodmínečně skončit nejpozději kolem svátku svatého Jana, tedy 24. června. Odborníci tento krok důrazně doporučují ze dvou zásadních důvodů. Jak potvrzuje Ing. Ivan Dvořák z Českého zahrádkářského svazu, prvním důvodem je kondice samotné rostliny, která po tomto datu potřebuje regenerovat, vytvářet velké listy a chystat si zásoby na další rok. Druhým, ještě důležitějším důvodem je lidské zdraví.
Jak tichý jed útočí na lidské ledviny
Mechanismus účinku tohoto toxinu na lidský organismus je plíživý a nebezpečný. Kyselina šťavelová se po požití začne v těle okamžitě vázat na vápník. Tímto procesem vznikají ostré krystaly šťavelanu vápenatého. Tyto mikroskopické krystalky se následně usazují v ledvinových kanálcích.
Následky mohou být dramatické. Nahromaděná kyselina šťavelová může vést k hyperoxalurii, tvorbě ledvinových kamenů, akutní tubulární nekróze a v extrémních případech až k akutnímu selhání ledvin.
Mýtus o okamžité smrti versus skrytá realita
Kolem toxicity syrové rebarbory však koluje řada mýtů. Internetem se často šíří zprávy, že pouhé ochutnání syrového řapíku okamžitě zahubí zdravého člověka. To je však mýtus, protože odhadovaná smrtelná dávka čisté kyseliny šťavelové pro zdravého dospělého člověka je 25 až 30 gramů. To odpovídá jednorázové konzumaci přibližně 5 kilogramů syrových řapíků.
Problém však nastává u citlivých jedinců a lidí s oslabeným zdravím, u kterých může i běžná porce vyvolat akutní zhoršení funkce ledvin. Lékařská praxe zná případy, kdy i zdánlivě zdravý člověk doplatil na neznalost rizik pro své tělo a špatné načasování sklizně.
Příkladem je pětatřicetiletá žena, která měla mírnou, dosud nediagnostikovanou formu diabetické nefropatie. Na konci července sklidila ze své zahrádky přerostlou rebarboru a rozhodla se ji v rámci očistného detoxu jíst syrovou. Po dobu jednoho týdne zkonzumovala každý den půl kilogramu syrových řapíků ve smoothie.
Výsledkem byla masivní krystalizace v ledvinách, rozvoj akutní sekundární oxalátové nefropatie a hospitalizace vyžadující dialýzu. Zdravý člověk by po takové dávce čelil silným křečím a zvracení.
Jak rebarboru bezpečně zkrotit v kuchyni
Riziko poškození zdraví lze přitom v kuchyni velmi snadno eliminovat správnou přípravou. Prvním krokem je důkladná tepelná úprava, ideálně spaření neboli blanšírování, případně uvaření řapíků, a vodu z vaření musíte vždy vylít.
Druhým účinným trikem je použití takzvaného vápníkového pufru. Pokud rebarboru konzumujete společně s mléčnými výrobky, jako je tvaroh, mléko, jogurt nebo zakysaná smetana, vápník naváže kyselinu šťavelovou přímo v trávicím traktu na nerozpustný šťavelan vápenatý, který tělo bezpečně vyloučí stolicí.
Kdo by se měl rebarboře vyhnout úplně?
Přesto existují skupiny lidí, pro které by měla být rebarbora absolutním tabu, a to i po tepelné úpravě. Konzumaci by se měli zcela vyhnout lidé trpící dnou, revmatismem, onemocněním ledvin nebo ti, kteří již mají ledvinové kameny. Tato zelenina nepatří ani na talíř těhotných a kojících žen či malých dětí. Pro tyto citlivé skupiny představuje i malé množství zbytečné zdravotní riziko.
Mnoho pěstitelů proto raději volí cestu nejvyšší opatrnosti, což potvrzují i diskuse na internetových portálech o zdravé výživě. Slova jedné z věrných čtenářek mluví za vše, když se svěřila, že raději celou pozdní úrodu vyhodila do bioodpadu, protože měla strach o zdraví svých dětí, pro které chtěla původně uvařit marmeládu. Ačkoliv je vyhození krásné úrody smutné, v případě rebarbory sklízené po doporučeném červnovém termínu je opatrnost vždy na prvním místě.
