Za okázalostí českých paláců se skrývají příběhy moci, pýchy i pádů
Foto: [email protected] / Depositphotos
3 min
Někteří šlechtici jako by uzavřeli pakt s ďáblem, a jejich rodiny za to draze zaplatily. Často i celým jměním nebo jménem, které kdysi vzbuzovalo úctu i strach.
Reklama
Česko je zemí hradů a zámků. Za jejich impozantními fasádami se ale často skrývají příběhy, které nejsou zdaleka tak pohádkové, jak by se mohlo zdát. Mocní šlechtici minulosti stavěli svá sídla jako důkaz vlastní výjimečnosti. Ale cena, kterou za ně zaplatili oni, nebo v některých případech i jejich potomci, byla fatální. Jako by jejich honba za slávou a majetkem byla tichým paktováním s ďáblem, který si později přišel vybrat svou daň.
Touha po okázalosti a zanechání odkazu
Mnohé šlechtické rody si budovaly zámky, které měly odolávat nejen času, ale i zapomnění. Nádherné stavby jako Hluboká, Český Krumlov či Červená Lhota nebyly jen obydlím, jednalo se především o ukázku moci. Kdo měl palác, měl status.A čím čím větší, tím lepší. Tento „architektonický narcismus“ však často vedl k finančním potížím. Rodiny si půjčovaly, zadlužovaly se a někdy i intrikovaly, aby dostály obrazu, který si samy vytvořily. V některých případech vedla touha po bohatství k manipulacím, zradám i kolaboraci.
Rožmberkové a stín renesanční pýchy
Rod Rožmberků, jeden z nejvýznamnějších v českých dějinách, je příkladem okázalé reprezentace i následného úpadku. Vilém z Rožmberka, který budoval Český Krumlov do podoby renesanční perly, investoval obrovské prostředky do staveb i dvorského života. Toužil po titulu krále, ale nikdy ho nezískal. Do dnes se mluví o korupci, která stála za jeho snahou získat polský trůn, na která si dělal nárok na základě původu své zemřelé manželky Žofie.
Vilémův bratr Petr Vok, ač slavný svou vzdělaností a mecenášstvím, už jen rozprodával majetek, aby udržel rod při životě. Po jeho smrti rod vymřel po meči. Jednalo se tak o symbolický konec těch, kdo vsadili vše na slávu a majetky.
Kolaborace, exil a konfiskace
Ve 20. století přišla nová „ďábelská“ rozhodnutí. Někteří šlechtici kolaborovali s nacisty, jiní zase aktivně podporovali odboj. Oba tábory nakonec postihl po únoru 1948 stejný osud, kterým byla ztráta majetku a vyhnanství. Například Lobkowiczové, kteří byli v USA a podporovali československou vládu v exilu, přišli po návratu o veškeré nemovitosti. Někteří šlechtici se ale pakrtovali s ďáblem v domnění, že se s okupanty, nebo pozdějším režimem dohodnou, a majetky jim zůstanou. Samozřejmě bezúspěšně. Jejich paláce byly často zkonfiskovány, proměněny ve sklady, úřady nebo je zcela zdevastoval čas.
