Starožitné kuchyňské mlýnky mohou mít velkou hodnotu. Jak to poznáte?
Foto: Unsplash
4 min
Pamatujete si vůni a zvuk, který se o víkendových ránech linul z kuchyně u prarodičů? Většina z nás ten předmět brala jako obyčejnou věc. Sběratelé ale dnes za ten správný kousek platí tisíce korun. Poznáváte pomocníka našich předků?
Reklama
Vůně, kterou nezapomenete: Co stálo na kuchyňské polici u babičky
Kdo by si nepamatoval ty víkendové rána na chalupě? Z kuchyně se ozývalo pravidelné drnčení, někdo otáčel kličkou a po domě se začala šířit vůně čerstvě namleté kávy. Ten, kdo to dělal, držel mezi koleny nebo na stole starožitný ruční dřevěný mlýnek na kávu. Masivní dřevěné tělo, kovová násypka nahoře, odspodu vysouvací zásuvka na namletou kávu. Prostě srdce každé kuchyně, a to jak v prvorepublikových domácnostech, tak později v ČSSR.
Možná ho máte dodnes na chalupě, v krabici na půdě nebo na polici, kam se dostal jako dekorace. A právě tady začíná to napínavé: zatímco většina mlýnků je obyčejná, ty nejhezčí z nich jsou malá umělecká díla. Mívají základnu kolem 14 × 14 cm, výšku přibližně 27 cm a hlavně nádhernou skládanou dřevěnou intarzii, která z užitkového předmětu dělá ozdobu.
Řemeslo, které mělo vydržet generace
Kávové mlýnky se u nás i v sousedních zemích vyráběly v mnoha dílnách a továrnách. Mezi známá jména patří Leinbrock Ideal, SAVA, PeDe nebo německý Zassenhaus. Za dřevěným korpusem stála poctivá truhlářská práce. A nejvíc se cenily kousky zdobené intarzií, tedy technikou, při které se do základního dřeva vkládají barevné dýhy a skládají se z nich geometrické nebo květinové motivy. Přidejte k tomu soustružený kov a kvalitní mlecí mechanismus a pochopíte, proč tyhle mlýnky slouží i po sto letech. Tehdy stál pár korun československých, dnes je pro některé sběratele malým pokladem.
Jak poznat vzácný kousek od běžného
Mlýnků je na půdách hodně, ale mezi sériovým kouskem a vyhledávaným unikátem je propast. Rozhoduje kompletnost a stav výzdoby. Sběratel nechce oprýskaný kus s chybějícími díly. Mlýnek musí mít původní kličku, funkční ocelové mlecí ústrojí a nepoškozenou zásuvku. Nejvýš se cení varianty s bohatou dřevěnou intarzií a také vzácné secesní porcelánové nástěnné typy.
Odborník ze sběratelského portálu to shrnuje takto: „Při určování sběratelské hodnoty starožitného mlýnku nerozhoduje pouhý věk, ale především značka výrobce, kompletnost všech původních dílů a míra uměleckého či řemeslného zpracování. Tvrzené ocelové mlecí ústrojí v kombinaci se zachovalou intarzií dělá z užitkového předmětu vyhledávaný sběratelský artefakt.“ Jednoduše řečeno: otočte mlýnkem, zkuste kličku, prohlédněte každý milimetr dřeva.
Kolik za něj dnes dají a proč se vyplatí zalovit na půdě
Rozdíly v ceně jsou velké. Běžné socialistické dřevěné či plechové mlýnky z masové výroby 20. století se dnes na bazarových portálech prodávají zhruba za 200 až 500 Kč. Pokud ale vlastníte poctivý prvorepublikový nebo secesní kus s uměleckou intarzií v pěkném stavu, cena začíná na 2 000 až 3 500 Kč. Mimořádně vzácné porcelánové nebo značkové exempláře pak mohou přesáhnout i 10 000 Kč. A zájem trvá: velký intarzovaný mlýnek se na Aukru nedávno nabízel s vyvolávací cenou 2 699 Kč.
Až tedy budete příště uklízet chalupu nebo půdu a narazíte na zaprášenou dřevěnou krabičku s kličkou, nevyhazujte ji! Prohlédněte si povrch, najděte skládanou dřevěnou mozaiku a zkontrolujte mechanismus. Prodat ji můžete na specializovaných aukčních serverech nebo ve starožitnictví. A pokud ji najdete, zkuste ji ještě jednou zatočit. Možná se vám z ní opravdu ozve vůně babiččiny kuchyně. Máte doma po prarodičích ještě funkční mlýnek?
