Proč máme hokej ve výslovnosti? Říkáme správně meny, selebrita, pucle nebo kotáš?

Menu / meny, pointa / poenta

Možná to znáte. Chystáte se do restaurace na oběd a kamarád se ptá, co mají na dnešním menu. Vy ho ale poučíte, co mají na dnešním meny. Jdete tam a při čekání na jídlo vyprávíte kamarádovi zajímavou historku ze svého života, přičemž se chystáte říct pointu vyprávění. Jenže kamarád se ozve, že žádnou pointu příběhu slyšet nechce, ale že by rád poentu!

V obou případech se jedná o slova cizího původu a otázkou je jejich spisovná – tedy odborně řečeno ortoepická – výslovnost v češtině. Na základě čeho se tedy rozhoduje, která výslovnost je spisovná?

Názvy sportů

Nejprve začneme z trochu jiného soudku, a to sice otázkou správného zápisu slov. Tomu se odborně říká ortografie. O tom, jaký v tom může být někdy hokej – tedy zmatek, nepořádek –, svědčí například názvy sportů. Diskusi o tom, jestli je českým národním sportem fotbal, nebo hokej, přenechme jiným – proč ale vlastně nehrajeme fudból a hoki, když se v obou případech jedná o výrazy původem z angličtiny?

Inu, když se k nám kdysi dávno tyto sporty dostaly, začali naši předci jejich názvy zprvu číst tak, jako by se jednalo o slova původem česká. Jelikož si tyto sporty u Čechů rychle získaly oblibu, jejich „počeštěná“ výslovnostní i psaná podoba přetrvala a stala se spisovnou. Podobně si díky své popularitě i volejbal a basketbal v češtině vysloužily tento „počeštěný“ způsob zápisu i čtení. Proč tedy naproti tomu nehrajeme basebal, ale bejzbol, který píšeme stejně jako v angličtině? Zřejmě proto, že se u nás – alespoň tedy zatím – příliš neuchytil...

Jazykový návyk = úzus

Vidíme, že jazykový úzus – tedy návyk mluvčích daného jazyka – je významným faktorem při posuzování spisovnosti. Podívejme se na situaci u některých slov původem z francouzštiny a jejich spisovnou výslovnost v češtině. Ústav pro jazyk český u řady z nich uznává obě varianty: jak tu, která vychází z výslovnosti v původním jazyce, tak tu, kdy dané slovo čteme způsobem, jako by se jednalo původem o české slovo.

Bufet / bifé, busta / bysta

Je jím například slovo bufet, které lze vyslovovat jako bufet i bifé, případně busta – tedy busta i bysta – a u menu můžeme spisovně použít jak menu, tak meny, čili jsme kamaráda z příkladu v úvodu napomenuli neprávem. Ústav však podotýká, že doporučuje používat tu variantu, která vychází z výslovnosti v původním jazyce, tedy ve francouzštině.

 „Domácí“ výslovnost naopak povolena není u výrazu pointa, kde je za spisovnou považována jen poenta, a to z toho důvodu, že variantu pointa dosud za spisovnou nepovažují české kodifikační slovníky.

Kotáš, selebrita, pucle?

Jinou zajímavou skupinou jsou slova, která se tváří, že pocházejí z jazyka A, ovšem ve skutečnosti pocházejí z jazyka B. Ukázkovým příkladem je výraz cottage. Možná jste někoho slyšeli či jej sami zkusili vyslovit „kotáš“, zřejmě pod vlivem velmi podobného – a původem francouzského – slova fromage „fromáš“ a představy Francie jakožto gastronomické velmoci, ale ouha: cottage je původem anglické slovo, takže se spisovně čte kotyč. Celebrita nám naopak může připadat být původem z anglického celebrity, takže ji někteří čteme jako selebrita – ale opět chybně, jedná se o latinské slovo, které se spisovně čte jako celebrita.

A na závěr tu máme slovo puzzle, které nám neobvyklou skupinou zz uprostřed slova může evokovat italskou pizzu, kde se skupina zz uprostřed slova vyslovuje jako c, ale v češtině jde o anglický výraz, proto je třeba jej vyslovovat jako pazl. Je však třeba podotknout, že výslovnost pucle je v úzu natolik rozšířená, že ji Ústav uznává jako spisovnou variantu.

Přesvědčili jsme se tedy, že síla zvyku mezi mluvčími daného jazyka má při rozhodování o spisovné výslovnosti důležité slovo.