Proč Češi říkají „ahoj“? Zvláštní námořní pozdrav pro vnitrozemskou zemi. Tajemná zkratka Ježíše či Hitlera?
Foto: Rido / Shutterstock
3 min
Ahoj je neformální pozdrav používaný v České republice a na Slovensku, a to jak při vítání, tak při loučení. Etymologové z Ústavu pro jazyk český věří, že slovo vstoupilo do češtiny z anglického „hoy“, což je slovo původně používané mořeplavci.
Reklama
Toto slovo bylo používáno jako námořní zvolání, používané k upoutání pozornosti nebo varování členů posádky nebo jako obecný pozdrav, přibližuje tématiku cizincům žijícím v naší republice web Expats.com.
Teorie původu
Česká republika je samozřejmě vnitrozemská a nikdo si není zcela jistý, jak se sem tento termín dostal, ale existují konkurenční teorie. Někteří se domnívají, že to s sebou po řece přivezli z Hamburku čeští vodáci, jiní se domnívají, že tento námořnický pozdrav pomohli šířit po kraji rekreační vodáci.
Jiní mezitím tvrdili, že toto slovo pochází z některých poněkud tajemných falešných zkratek, z náboženské latiny „ Ad honorem Jesu “ (na počest Ježíše) nebo z politického „Adolfa Hitlera oběsíme jistě“.
Pohled profesionálů
Ústav pro jazyk český neuvádí stanovisko, jak se sem slovo dostalo, ale píše, že v polovině 20. století byl využíván „turisty, skauty, sportovci a mládeží“. Nečesky mluvící lidé by měli pamatovat, že ahoj je vyhrazeno pro nejneformálnější prostředí nebo mezi mladými lidmi – nepoužívejte jej před svým šéfem nebo starou dámou od vedle!
Na vodě všude
Spojení s vodou je stále velmi patrné: navštivte v létě kteroukoli českou řeku a najdete flotily raftařů a kanoistů, kteří vesele volají „ahoj!“ na všechny a všude. Pro pozorovatele, kteří znají spíše zdrženlivé „dobrý den“, a to jak od cizích lidí, tak od dlouhodobých známých, může být překvapením nenucený způsob, jakým se křičí ahoj. Jakmile se však vodáci vrátí na souš, téměř okamžitě se vrátí ke stálým formalitám.
Nazdaru zdar!
Dalším běžně používaným neformálním pozdravem je nazdar. V doslovném překladu „k úspěchu“ lze tento termín vysledovat ke konkrétnímu datu, 14. dubnu 1851, který znamenal počátek sbírkového úsilí na stavbu Národního divadla v Praze. Sběrné kasičky s heslem Na zdar Národního divadla se objevovaly po celých Čechách a do mluvy vlastenecky smýšlejících Čechů se brzy dostal výraz „na zdar “.
Na zdar vojákům
Nazdar byl později adoptován českým skautským hnutím a formálně byl přijat i českou armádou. Čeští vojáci při "inspekci"slýchají pozdrav „Vojáci, nazdar!“, na který odpovídají „zdar!“. Mnoho českých dětí bude mít podobnou vzpomínku na tělocvik, kdy učitel tělocviku křičí „zdar!“ a studenti se nadšeně nebo jinak připojují s „nazdar!“.
