"Pomóc! Už mám home office plné zuby!" Jak poznat, že už musíte do práce
Foto: Shutterstock.com
3 min
Co nás naučil poslední téměř rok strávený na home office? Společně se ohlédneme a v legraci si zrekapitulujeme to dobré i zlé, co nás během práce z domova potkalo a jak se to na nás podepsalo.
Reklama
Internetový kariérní poradenský server Welcometothejungle.com při příležitosti prvních narozenin plošného home office sesbíral některé až absurdní situace a momenty, ze kterých vybíráme.
Podle čeho poznáte, že už jste na home office moc dlouho?
- Podle toho, že vám dřevění prsty z toho, jak datlujete jednu zprávu za druhou na firemní chat.
- že na kartě/čipu do jídelny už máte kredit v hodnotě HDP menšího evropského státu.
- že těch 10 % vaší domácnosti, co je v záběru webkamery, je dokonale uklizeno a vyzdobeno, zatímco ten zbytek…
- že jste si koupili nové byznys boty a teď je doma nosíte k pyžamu a připadáte si vážně šik…
- že se vám nechce s nikým si dát skleničku po Zoomu, protože jen za ten den už máte za sebou 5 hodin telekonferencí…
- že vám šéf s klidem volá i v jedenáct večer. („Vždyť stejně nemáme co jiného na práci, když je ten zákaz vycházení, ne?“)
...a ještě podle těchto indicií:
- že od března 2020 jste nabrali 5 až 10 kilo.
- že si chcete pořídit větší byt, abyste měli vlastní kancelář, kam byste si mohli postavit stůl.
- že když máte „jít nakoupit“, je to skoro jako dovolená a těšíte se na to jako nikdy.
- že se sprchujete v naprosto nepředvídatelnou dobu, třeba ve čtyři odpoledne, záleží na tom, kdy máte videohovor.
- že vám tak nějak chybí i ten idiot z práce, kterého jste naprosto nemohli vystát…
- že už celé měsíce v pozadí všech vašich porad hraje „Best of“ vašich dětí, pláč, hlasité hračky a znělky kreslených pohádek
- že máte v malíčku dopo i odpolední televizní program (kdo tvrdí, že Sama doma není zajímavý pořad, asi nikdy nebyl na HO).
- že když se jednou za uherský rok stavíte v kanceláři, nemáte si s kolegy co říct, protože se ve vašich životech nic zajímavého neděje a máte program jako důchodci.
- že vám dokonce začíná chybět i MHD: mírný zápach potu, sluchátka v uších, příjemný hlas oznamující zpoždění spoje, snění a fantazírování o nesmyslech, abyste si ukrátili čas.
....a taky podle tohoto:
- že se bezostyšně smějete svému šéfovi do obličeje, když mu vypadává signál a slyšíte každé jeho druhé slovo.
- že vám hrozně chybí nenápadné sledování kolegy/kolegyně, který/která se vám tak líbí… Takže na něj/ni zíráte přes webkameru během schůzí a vypadáte jako psychopat.
- že během každého vysílání sledujete jen svůj vlastní obrázek a na nikoho jiného nekoukáte.
- že se po osprchování opět převlékáte do pyžama.
- že voláte s nadřízeným, píšete si s Patrikem na Slacku, kontrolujete hrnec, aby nevytekla voda, a dáváte Heimlichův chvat dítěti, které právě spolklo kus lega – a to všechno současně.
- že váš pracovní rozvrh už se neřídí instrukcemi nadřízených, ale hlasem maminky: „Jsou čtyři, haló, sváčááááá…“ (Takhle vás volá samozřejmě jen tehdy, když je schůze v plném proudu).
- že se neustále přesouváte mezi stolem, gaučem, stolem, gaučem… Dokud to nakonec stejně nevyhraje zase postel. Co se dá dělat, když odtamtud se pracuje prostě nejlépe.
