Patologičtí lháři mají abnormality na mozku, tvrdí psycholog z jižní Kalifornie. Chybí jim záchranná brzda asociálního a agresivního chování
Foto: fran_kie / Shutterstock
3 min
Není lhaní jako lhaní. Patologičtí lháři mají na rozdíl od zbytku populace jinak strukturovaný mozek a výzkumy naznačují, že za své chování ve skutečnosti nemohou.
Reklama
Lidé lžou z mnoha důvodů, nejčastěji aby se vyhnuli trestu, získali nějakou výhodu nebo krutou pravdou neublížili svým blízkým. Patologičtí lháři však lžou prakticky nekontrolovatelně, opakovaně (až neustále), a to bez ohledu na důsledky. Tento typ lhaní může negativně ovlivnit vztahy, práci a každodenní život patologického lháře. Podle některých odborníků může patologické lhaní souviset s abnormalitami na mozku. Například jeden psycholog z jižní Kalifornie tvrdí, že patologické lhaní je spojeno s chybějící záchrannou brzdou asociálního a agresivního chování.
Souvislost patologického lhaní a změn na mozku
Na toto téma byla provedena již řada studií, které se shodují na tom, že patologičtí lháři mají jinou strukturu mozku než zbytek populace. Například Adrian Raine, psycholog z Kalifornské univerzity tvrdí, že důvodem patologického lhaní jsou jisté mozkové abnormality. Se svými kolegy zjistil, že ve srovnání s normálními lidmi mají patologičtí lháři v mozku o 22 % více bílé hmoty a o 14 % méně šedé hmoty.
Raine vysvětluje, že bílá hmota je jako telefonní kabel, který spojuje různé části mozku dohromady, což umožňuje komplexní myšlení. Šedá hmota se podílí na inhibici, kontrole a regulaci chování. Je to něco jako záchranná brzda našeho asociálního a agresivního chování. Takže když máme více bílé a méně šedé hmoty, může být snazší vymýšlet promyšlené lži bez výčitek svědomí
Další studie potvrdila, že patologičtí lháři mají v porovnání s ne-lháři výrazně menší objem šedé hmoty v prefrontální kůře, amygdale a hipokampu. Tyto části mozku jsou klíčové pro správné fungování emocionální a behaviorální regulace. Snížený objem šedé hmoty v těchto oblastech může mít vliv na emoční stabilitu a schopnost řídit chování, což může vést k asociálnímu a agresivnímu chování.
Patologičtí lháři své chování nemohou tak dobře kontrolovat
Související výzkumy dochází ke stejným závěrům. Psycholog Benjamin Beit-Hallahmi z Loyola Marymount University v Los Angeles také provedl výzkum na téma patologického lhaní a jeho spojení s mozkem. Jeho studie ukázala, že patologičtí lháři mají v mozku nižší úroveň aktivity v oblasti prefrontální kůry, která je zodpovědná za kontrolu impulzů a rozhodování. Tento výzkum naznačuje, že patologičtí lháři mohou mít sníženou schopnost kontrolovat své chování a rozhodování.
Existují samozřejmě i další faktory, které mohou hrát v patologickém lhaní roli, jako je genetika, zkušenosti a okolní prostředí. Nicméně, tyto výzkumy ukazují, že patologické lhaní skutečně může být spojeno s určitými abnormalitami v mozku, které mohou mít vliv na schopnost kontrolovat své chování. Čím dříve jsou tyto poruchy odhaleny, tím větší je šance na možnost znovu získat nad chováním plnou kontrolu.
