Ne každé plemeno poslouchá na slovo: Afgánský chrt, Basenji nebo Bígl mají vlastní hlavu

Pokud hledáte parťáka, který se naučí třicet triků za víkend, následující řádky pro vás budou spíše varováním. Pokud ale dokážete ocenit intelektuální nezávislost, svébytný humor a psí osobnost, která vás nepovažuje za střed vesmíru, možná v této skupině najdete svého favorita. Je totiž důležité hned na začátku říct: tito psi nejsou hloupí. Naopak, často jsou až příliš chytří na to, aby dělali věci jen proto, že jste to řekli.

Afgánský chrt: Aristokrat s vlastní hlavou

Afgánský chrt je v psím světě ekvivalentem supermodelky, která odmítá vstát z postele za méně než deset tisíc dolarů. Toto plemeno bylo po staletí šlechtěno k tomu, aby lovilo samostatně na obrovské vzdálenosti. V praxi to znamená, že afgán se v terénu musel rozhodovat sám, bez instrukcí člověka.

Tato genetická výbava mu zůstala. Afgánský chrt vás sice miluje, ale vaši snahu naučit ho „přines balonek“ bude sledovat s mírným opovržením. Jeho motivace ke spolupráci je téměř nulová, pokud z toho nekouká něco skutečně zajímavého. Pokud ho pustíte z vodítka v otevřeném prostoru a on uvidí něco, co stojí za pronásledování, můžete na jakékoli přivolání zapomenout. Jeho instinkt je prostě silnější než vaše autorita.

Basenji: Kočka v psím těle

Basenji je fascinující plemeno z Afriky, o kterém se často píše, že neštěká (vydává spíše jódlovací zvuky). Méně už se ale zdůrazňuje, že se v mnoha ohledech chová spíše jako kočka než jako pes. Basenji je extrémně čistotný, nezávislý a k cizím lidem odtažitý.

V žebříčcích poslušnosti se pravidelně umisťuje na posledních příčkách. Důvod je prostý: basenji postrádá takzvaný „will to please“, tedy vrozenou touhu zavděčit se majiteli. Když mu dáte povel, basenji se na vás podívá a v duchu si vyhodnotí poměr mezi vynaloženou energií a nabízeným pamlskem. Pokud výsledek není v jeho prospěch, prostě odejde. Trénink basenjiho vyžaduje nekonečnou trpělivost a smysl pro humor, protože tento pes vás bude testovat každý den znovu.

Bígl: Nos, který vypíná mozek

Bígl je sice nesmírně milý, přátelský a vypadá jako ideální rodinný pes, ale má jednu zásadní „vadu“ – fenomenální čich, který je přímo napojen na jeho motoriku. Jakmile bígl zachytí stopu, zbytek světa pro něj přestává existovat.

V tu chvíli se u něj projevuje selektivní hluchota. Můžete křičet, pískat nebo mávat šunkou, ale bígl je v transu. U tohoto plemene se nikdy nedočkáte stoprocentní poslušnosti na volno v přírodě. Jsou to psi, kteří byli šlechtěni k práci ve smečce, kde se rozhodovali podle pachu, nikoli podle vizuálních signálů lovce. Bígl není neposlušný schválně, on jen prostě nemůže jinak – jeho nos má v jeho hierarchii smyslů absolutní veto.

Čau-čau: Rezervovaný filozof

Pokud chcete psa, který vás bude u dveří vítat nadšeným skákáním a nosit vám bačkory, na čau-čaua rovnou zapomeňte. Toto starobylé čínské plemeno je ztělesněním důstojnosti a nezávislosti. Čau-čau je velmi teritoriální a oddaný své rodině, ale projevuje to velmi úsporně.

V tréninku je to jeden z nejobtížnějších partnerů. Má velmi silnou vlastní vůli a naprosto odmítá dril. Opakování jednoho povelu pětkrát po sobě považuje za urážku své inteligence a po druhém pokusu se pravděpodobně otočí zády. Respekt čau-čaua si musíte zasloužit, nelze si ho vynutit silou ani podplatit tunou piškotů. Pokud vás nerespektuje jako přirozeného vůdce, bude vás prostě ignorovat.

Anglický buldok: Tvrdohlavost jako životní styl

Buldok je kapitola sama pro sebe. Není to pes, který by utíkal za zvěří (na to je příliš pohodlný), ale jeho neposlušnost má jinou podobu – pasivní odpor. Buldok je mistrem ve hře na „neslyším, nevidím, spím“.

Když se buldok rozhodne, že se mu nikam nechce, prostě si lehne a v tu chvíli s ním nepohne ani pár volů. Jeho tvrdohlavost je legendární. Trénink buldoka připomíná spíše vyjednávání s odbory než kynologický výcvik. Musíte ho přesvědčit, že to, co po něm chcete, byl vlastně jeho vlastní nápad. Pokud se o to pokusíte drsným tónem, buldok se urazí a přestane s vámi komunikovat na několik hodin.

Proč tomu tak je?

Je důležité si uvědomit, že to, co dnes vnímáme jako „neposlušnost“, byla dříve žádoucí pracovní vlastnost.

• Chrti museli být samostatní lovci na dohled.
• Teriéři museli mít odvahu vlézt do nory a sami se rozhodnout, jak naložit se škodnou.
• Primitivní plemena (jako Basenji nebo Akita) přežila v drsných podmínkách právě díky tomu, že se nespoléhala na člověka, ale na své instinkty.

Nezávislost není hloupost. Ve skutečnosti jsou tato plemena často velmi vynalézavá při řešení problémů – ovšem jen těch problémů, které zajímají je samotné (například jak se dostat do uzavřené skříňky s jídlem).

Jak s takovým psem žít a nezbláznit se?

Pokud už doma jednoho z těchto „rebelů“ máte, nebo o něm uvažujete, musíte změnit své nastavení. Klasický dril u nich nefunguje. Tresty vedou pouze k tomu, že pes s vámi definitivně přeruší citové pouto a uzavře se do sebe.

1. Motivace je klíč: Musíte najít to, co pes skutečně chce. U někoho je to specifický druh pamlsku, u jiného krátká hra.
2. Pozitivní posilování: Chvalte každý náznak spolupráce. I když pes přijde na přivolání až napotřetí, stále ho musíte odměnit, protože nakonec přišel.
3. Management prostředí: U psů s extrémním loveckým pudem je největším projevem lásky to, že je nepustíte z vodítka tam, kde by mohli vběhnout pod auto. Nesnažte se přechytračit tisíce let evoluce.
4. Respekt k povaze: Přijměte fakt, že váš pes nikdy nebude šampionem v obedience (poslušnosti). Místo toho si užívejte jeho unikátní osobnost a integritu.