Muži a nemoci: Opravdu jsou padavky? K lékaři chodí v krajním případě a lžou mu. Nevychováváme si je tak sami?
Foto: simona pilolla 2/ Shutterstock
3 min
Nemoc je nepříjemná záležitost. Někdo ji snáší lépe, někdo hůře. Ženy tvrdí, že nemocný chlap je horší než malé dítě. Jsme opravdu přecitlivělí, snášíme choroby hůře než ženy, máme odmítavý vztah k lékaři? Je za tím strach?
Reklama
Jak to vidí ženy?
Skupinka mladých žen se baví o zkušenostech s nemocnými partnery a otci. Shodují se v tom, že muži rádi trpí. Nemoc prožívají velmi silně, vyžadují péči, péči a lítost. Neustále si stěžují, a jsou přesvědčeni, že lidé kolem nich nemohou chápat, jak se cítí s teplotou 38,2.
„To jsou typičtí chlapi", tvrdí jedna z nich. Ostatní přikyvují. Muž stojící vedle žen se do debaty zapojí: „To není pravda". Ženy se smějí. Připouštějí však, že ne každý chlap se se zvyšující teplotou stává pětiletým děckem. Jak to je s těmi výjimkami? Potvrzují pravidlo? Je hypochondrie mužům vlastní?
Tvrdohlavost, či hrdinství?
Muži se také vyznačují specifickým postojem k lékařům. „Manžel měl dlouhodobé zdravotní problémy, když už nebyl schopen chodit bolestí, zavezla jsem ho na pohotovost. Po chvíli čekání se rozhodl, že to nemá význam a nebude čekat dále", říká manželka, která nakonec manžela doslova přivedla ke zdravému (nejen) rozumu.
Jiná žena chtěla také odvést svého manžela k lékaři, ten jí však řekl, že když to bude tak akutní, sedne si na kolo a zajede si do nemocnice sám. Měl něco s kolenem. Je za tímto postojem hrdinství, zda nedůvěra k lékařům? Možná je tento fakt opakem předchozího extrému, kdy muži těžce snášejí obyčejné nachlazení.
Jako krajní řešení a ještě lhaní
Podle nedávného průzkumu Clevelandské kliniky je „vyhýbání se lékařům“ typické pro muže ve věku od 35 do 54 let. Pouze 43 % z této slupiny středního věku uvedlo, že navštěvuje své lékaře kvůli každoročnímu vyšetření. Toto procento se zvyšuje s tím, jak muži stárnou – tedy když je vážné nemoci do značné míry nutí navštívit profesionála - ale i tak je to považováno za krajní řešení a mnoho pacientů nemá tento přístup.
Ve studii 65 % respondentů uvedlo, že se vyhýbají návštěvě lékaře co nejdéle. Když už se odhodlají a jdou, více než čtvrtina z nich obvykle tají informace před svými lékaři. Někteří dokonce přiznali roky lhaní lékaři ve strachu, že uslyší obávanou diagnózu.
Psychika a výchova
Tento postoj sdílí i další odborníci v této oblasti. Dr. David Samadi - jeden z předních chirurgů prostaty říká, že je vše v hlavách mužů. „Je to čistě psychologické. Muži prostě umístili své zdraví na poslední místo v seznamu úkolů.“
Nebo na druhé straně mužům jednoduše stále zní v hlavě imperativy, které slyšeli celý život od svých otců, starších bratrů, trenérů, šéfů: „Nebreč, chlapi nebulej.", „Plivni si na to, to nic není.“, „Z toho se oklepeš.", „Hlavně klid, budeš v pořádku.", „Člověče, ty naděláš." Nekomentujete náhodou také úraz nebo nemoc svého manžela, přítele, syna, otce nebo kamaráda?
Odmítavým postojem k lékařům se však nevyznačují jen muži. Ale nejen muži mají strach z nemocnic a lékařského prostředí. Jak to vidíte vy, páni? Jste výjimkou, nebo si přiznáte některé věci? Jste přecitlivělí?
