Převychovám i bezchybného muže, myslely si manželky. Utvrzovala je v tom literatura
Foto: photographee.eu / Depositphotos
Ženy se často snaží změnit své muže, i když nemají „žádné závažné nedostatky“. Chtějí ho přetvořit ke svému ideálu plného romantiky a citovosti, aniž by si uvědomily jeho vlastní, možná méně nápadné, ale stejně cenné projevy lásky a péče. Místo aby ocenily jeho péči o rodinu nebo jeho praktické projevy lásky, touží po romantických gestech, která nejsou vždy jeho silnou stránkou.
V přesvědčení „já si ho převychovám“ ženy dříve podporovala také starší literatura. Ta často dávala ženám úlohu napravitelek chybujících mužů, záletníků, alkoholiků, karbaníků, kteří znají jen sport a technický pokrok. Ale v životě to dopadá obyčejně jinak než v literatuře, snažila se uvést na pravou míru MUDr. Jiřina Knoblochová v tehdy populární publikaci z roku 1964 Láska, manželství a ty.
Profesorka Knoblochová (1918 Praha - 2015 Vancouver) byla česká psychiatrička žijící od roku 1970 ve Vancouveru, kde působila jako emeritní profesorka kanadské The University of British Columbia. Veřejnosti je známá především jako průkopnice dětské a rodinné psychoterapie. Stejně jako její manžel se věnovala zdravotnické osvětě a od mládí se zajímala o postavení žen ve společnosti. Publikace Integrovaná psychoterapie, na které se podílela se svým manželem, vyšla v letech 1979–1999 v pěti jazycích.
„Mnoho lidí vstupuje do manželství přehnané důvěře, že druhého předělá, změní. Mnohá žena si představuje, že ji muž očekává jako zachránkyni, která ho má zbavit všech mužských ,neřestí´,“ citujme Knoblochovou.
Z praxe paní profesorky vyplývá, že domluvy příliš nefungují: „I takový muž, který by skutečně měl zapotřebí se měnit, změní se spíš tlakem širšího okolí, pracoviště, léčbou než pouhými domluvami své ženy. Tyto ženy si svou úlohu totiž představují především tak, že muži domlouvají. Méně často se vyznají v v jemnějších a účinnějších způsobech, jak na muže působit."
Co víc, stálé výčitky jsou asi to nejméně účinné. Můžete být naštvané, že váš muž tráví příliš času v hospodě, ale když přijde domů, nenajdete jiný způsob, jak s ním komunikovat, než prostřednictvím výčitek. Takový postup často jenom muže podněcuje, aby utíkal z domova ještě víc.
Cesta z manželství je dlážděna dobrým záměrem - tedy jak pro koho, dalo by se říct. Totiž v průběhu dobrého, pevného citového vztahu jsou sice lidé schopni se hodně změnit, i k lepšímu, ale předpokladem je skutečně dobrý vztah z obou stran. Tam, kde se jde již do manželství s takovýmto záměrem, obyčejně na to doplácí manželství.
Když se v manželství prosazuje myšlenka, že jeden je lepší než druhý, předurčuje to svazku neblahý osud. Tyto vztahy mají často zakódovány budoucí konflikty, které se brzy projeví. Ženy, které si berou muže s touhou je „vylepšit", často končí zklamané. Když se snažíme změnit někoho, kdo není „vadný“, jen proto, že neodpovídá našim ideálům, ignorujeme jeho skutečné kvality, upozorňuje doktorka Knoblochová v knize ze šedesátých let, ze které by bylo zjevně chytré jisté pasáže čerpat i dnes.
