Kýč na entou: Když byl jelen na zdi vrcholem luxusu
Foto: Showtime.photo / Depositphotos
3 min
Vzpomínáte na jeleny v lese, porcelánové labutě, umělé květiny a tapety s divokými vzory? To vše bylo za socialismu symbolem útulného domova. Dnes by ale návštěva z takového obýváku nejspíš rychle utekla – a možná by si ještě pořídila fotku na sociální sítě jako důkaz, že kýč opravdu existuje.
Reklama
Když byl jelen na zdi vrcholem luxusu
Socialistická éra přinesla do českých domácností zcela specifický styl, který dnes označujeme jako „socialistický kýč“. Gobelíny s jeleny, krajinky v masivních rámech, křišťálové lustry, porcelánové sošky, umělé květiny, tapety s geometrickými vzory, plastové ubrusy, poličky s broušeným sklem nebo svítící glóbusy – to vše bylo běžnou součástí obýváků napříč republikou.
Tento styl nebyl výsledkem svobodné volby, ale spíše nutnosti. Výběr zboží byl omezený, dovoz západního designu prakticky neexistoval a domácnosti se snažily působit co nejreprezentativněji v rámci možností. Kýč se tak stal nejen módou, ale i jakousi společenskou povinností. Kdo neměl v obýváku alespoň labuť, jako by nebyl.
Kýč jako status i únik z šedi
Za socialismu byl domov často jediným místem, kde se lidé mohli realizovat a kde mohli ukázat svůj „vkus“. Porcelánové labutě, jelení obrazy nebo umělé květiny měly symbolizovat lepší život, úspěch a touhu po kráse, která byla v běžném životě nedostupná. Výsledkem bylo, že se v českých domácnostech rozšířila estetika, která by dnes působila spíš jako výstava kuriozit.
Zároveň se však jednalo o masovou záležitost – většina těchto dekorací byla vyráběna sériově a byla dostupná téměř každému. Lidé si je pořizovali nejen proto, že chtěli mít domov útulný, ale také proto, že to bylo „in“. V mnoha rodinách se tradovalo, že při návštěvě je třeba vystavit to nejlepší, co doma mají – a právě kýčovité dekorace byly často tím „nejlepším“.
Dnešní pohled: nostalgie, nebo noční můra?
Dnes se na socialistický kýč díváme s nostalgií, ale i s úsměvem. Moderní trendy dávají přednost jednoduchosti, přírodním materiálům a vzdušnosti. Představa, že byste dnes pozvali přátele do obýváku plného jelenů, tapet a porcelánových sošek, je pro většinu lidí spíš noční můrou než stylovým zážitkem. Mladší generace vnímá tento styl jako přežitek, někdy až jako vtipnou kuriozitu.
Přesto se některé retro prvky do interiérů vracejí – ovšem s nadhledem a ironií. Designéři si dnes s kýčem pohrávají, kombinují staré prvky s moderním vybavením a vytvářejí unikátní interiéry, které mají šmrnc i vtip. Kýč už není ostudou, ale inspirací pro ty, kdo se nebojí originality.
Kýč v novém kabátě: návrat retro stylu?
Ačkoliv by typický socialistický obývák dnes působil spíš jako výstava kuriozit, retro styl se vrací do módy. Mnoho mladých lidí si pořizuje staré kousky z bazarů a secondhandů, aby svému domovu dodali osobitost. Kýč se stal inspirací pro designéry, kteří ho dokážou využít s nadhledem. Vznikají tak interiéry, které jsou originální, hravé a často i vtipné – a přitom vzdávají hold minulosti.
Zároveň se na sociálních sítích objevují skupiny a profily, které se zaměřují na sdílení těchto „pokladů“ z dob socialismu. Fotografie jelenů, labutí nebo umělých květin mají tisíce fanoušků a dokazují, že kýč má v české kultuře své pevné místo – byť dnes už spíš jako recese než jako skutečný vkus.
