Kdo najde v garáži tuhle blbinku po dědovi, je za vodou. Pokud není zrezlá, sběratelé vám dají 100 000 Kč na ruku

Když se řekne KDN (Kovodružstvo Náchod), každému klukovi, co vyrůstal v 70. nebo 80. letech, se okamžitě vybaví ta specifická vůně plechu a oleje. Tyhle hračky se totiž nevyráběly jako dnešní plastové „jednorázovky“ z Číny, které se rozpadnou, když se na ně křivě podíváte. Tatry z Náchoda se dělaly s poctivostí tanku.

Byly to masivní, plechové modely, které měly funkční mechaniku, odpružení, a hlavně neuvěřitelnou výdrž. Děda je sice kupoval jako hračku na pískoviště, ale inženýři v Náchodě je v podstatě stavěli na věčnost. Právě ta poctivost je dneska to, co sběratele přivádí k šílenství.

Tatra 138 vs. 148: Jak je poznat?

Pro laika je to prostě „oranžový náklaďák“, ale pro sběratele je v tom rozdíl jako mezi fabií a ferrari.

• Tatra 138: Má kulatější čumák, takový ten klasický „vajíčkový“ vzhled. Je starší, vzácnější a v dobrém stavu se shání opravdu těžko. Pokud má ještě funkční sklápění a původní barvu, cena letí do stratosféry.
• Tatra 148: Její čumák je víc hranatý a maska chladiče má typické vodorovné žebrování. Byla sice běžnější, ale i tak je dneska v hledáčku každého vážného investora do hraček.

Proč za to někdo dá 100 000 Kč?

Možná si říkáte, že je to nesmysl. Kdo by dal kilo za kus starého plechu? Odpověď je jednoduchá: emoce a nostalgie. Lidé, kterým je dneska padesát nebo šedesát a konečně mají peníze, si chtějí koupit kousek svého dětství zpátky. A protože většina těchto tater skončila na pískovištích sežraná rzí nebo rozšlapaná, těch „přeživších“ v perfektním stavu je jako šafránu.

Faktor X: Modré majáčky a verze „Požárníci“

To, co odděluje běžný kousek za pár tisíc od svatého grálu za sto litrů, jsou detaily. Sběratelé jdou po raritách.

1. Speciální barvy: Oranžová byla klasika. Ale co taková vojenská zelená, modrá nebo bílá verze pro export? To jsou kousky, o které se v aukcích strhává regulérní válka.
2. Majáčky a doplňky: Pokud máte verzi s funkčními modrými majáčky (požárníci, vojenská policie) a všechno je to původní, nepoškozené, máte v ruce zlatý důl.
3. Krabice (Ano, ta papírová věc): Je to neuvěřitelné, ale původní, nepotrhaná krabice může cenu hračky klidně zdvojnásobit. Sběratelé ji milují, protože je to důkaz, že si s tou tatrou někdo nehrál v blátě, ale opatroval ji ve skříni.

Jak poznat, že máte ten správný kousek?

Než někam zavoláte, udělejte si malou „technickou kontrolu“. Co sběratele zajímá nejvíc?

• Původní lak: Jakmile vidíte, že děda tatru v 80. letech přetřel štětkou na modro, cena padá na zlomek. Sběratelé chtějí originální barvu s patinou, ne domácí kutilství.
• Mechanismus sklápění: Musí fungovat hladce. Pokud je plech zkroucený nebo mechanismus chybí, je to problém.
• Kola a detaily: Má to původní pneumatiky? Nechybí majáčky nebo zrcátka? Jsou to drobnosti, ale hrají obrovskou roli.
• Rez: Je to plech, takže rez je největší nepřítel. Pokud je tatra „vyžraná“, její hodnota je mizivá. Ale pozor – neplést s patinou! Pár škrábanců nevadí, ale hloubková koroze ano.

Kde tenhle poklad prodat?

Pokud jste právě v garáži objevili zářivě oranžovou krasavici, hlavně ji nedávejte do prvního vetešnictví nebo zastavárny za rohem. Tam vám nabídnou pětistovku a ještě se u toho budou tvářit, že vám dělají laskavost.

1. Specializované aukce: V Česku existuje několik aukčních domů, které se zaměřují přímo na staré hračky. Tam se schází ta správná komunita lidí, co mají peníze.
2. Sběratelské skupiny na Facebooku: Jsou tam sice občas „spekulanti“, ale pokud tam hodíte fotku a zeptáte se na cenu, komunita vás rychle nasměruje.
3. Bazoš/Aukro: Klasika. Dejte si ale záležet na fotkách a nastavte si rozumnou vyvolávací cenu. Uvidíte, že se o ni lidi poperou.

Nečistětetatru žádnou agresivní chemií! Stačí jemný hadřík a trocha mýdlové vody. Pokud na to vezmete drátěnku nebo nějaké rozpouštědlo, můžete nenávratně zničit ten vzácný původní lak a s ním i desítky tisíc korun.

Tak co, už se chystáte na půdu nebo do garáže? Možná tam na vás nečeká jen hromada harampádí, ale kus náchodské historie, který má dneska cenu zlata. A i kdyby to nebyla zrovna ta stotisícová rarita, pořád je to krásná vzpomínka na dobu, kdy hračky nebyly na jedno použití, ale na celý život.