Jistá smrt pro domácí zvířata. Chupacabra děsí svou krvežíznivostí. Vědci rozklíčovali původ této legendy
Foto: Dick Langer / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
V porovnání s jinými legendárními monstry je středoamerická čupakabra poměrně nově objeveným netvorem. O to děsivější jsou však příběhy o jejím běsnění.
Reklama
Děsivý démon a zabiják zvířat
Hispánský běs s názvem čupakabra je postrachem všech chovatelů domácích zvířat. Ačkoli se říká, že její oblíbenou kořistí jsou kozy – španělský výraz chupacabra lze přeložit jako „vysavač koz" – jsou jí mnohdy připisovány zásluhy také za útoky na kočky, králíky, psy, kuřata a další zvířata.
Jednotlivé výpovědi o pozorování čupakabry se značně liší, ale podle mnoha svědectví je tento tvor vysoký zhruba 1,5 metru. Má silné nohy, které jí umožňují skákat na obrovské vzdálenosti, dlouhé drápy, děsivé rudě zářící oči a výrazné ostny na zádech.
Teorií o původu čupakabry se v průběhu let objevilo téměř tolik jako jednotlivých případů jejího pozorování, od produktu přísně tajných genetických experimentů americké vlády v deštném pralese na Portoriku přes mimozemského tvora až po samotné vtělení Boha a jeho hněvu. Kde je tedy pravda?
Moderní podoba šelmy pomohla odhalit možný původ
V průběhu let se podoba čupakabry různě měnila. Postupem času šelma ztratila ostnatý hřbet a z původní dvounohé formy se postavila na všechny čtyři. Zásadním bodem zlomu pak bylo objevení několika mrtvých těl údajné čupakabry v různých oblastech Střední Ameriky. Genetická informace zvířat tak mohla být podrobena detailní analýze.
Pro vědce pak nebylo překvapením, když se DNA zdechlin shodovala se zvířaty typu psů, kojotů či mývalů – v řadě případů zasažených parazitickou infekcí, která způsobila, že zvíře ztratilo srst a nabylo vychrtlého, obludného vzhledu. Ačkoli se pak hojně uvádělo, že mrtvým zvířatům byla vysávána krev, bylo ukázáno, že jde o mýtus. Údajné oběti čupakabry totiž prakticky vždy obsahovaly poměrně dost krve. Dnešní vysavači koz tak byli obyčejnými divokými zvířaty, a legendy se tak začaly postupně rozplývat.
Záhada vyřešena?
Přestože byly těla údajné čupakabry identifikovány, zůstává otázka: co se stalo s původním netvorem? Ukázalo se, že první zmínky o monstru lze vystopovat až k jedinému původnímu svědkovi, Portoričance Madelyne Tolentino, jejíž pozorování z roku 1995 se stalo základem pro všechny další zprávy o tomto stvoření. Byla to právě Madelyne, která poskytla podrobný popis čupakabry – dvounohého tvora s temnýma očima a ostny na zádech.
Poněkud zarážející pak bylo zjištění, že zvíře, které Tolentino popsala, bylo svým vzhledem téměř totožné s mimozemskou příšerou ve sci-fi hororu Mutant z téhož roku. Žena tento film údajně nedávno viděla, a bylo tedy zřejmé, odkud inspirace pro její povídku pochází.
Ačkoli z vědeckého hlediska už mnoho záhad okolo tajemství čupakabry nezůstává, o příšeře sající kozy se bude psát i nadále. Legendy o tomto démonovi, který řádí ve Střední Americe, se budou ústní formou vyprávět ještě po celá pokolení, nezávisle na tom, zdali věda jeho existenci vyvrátila či nikoli.
