Malí řezači bez prstů: Američtí továrníci dřeli dětskou pracovní sílu z kůže
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Obrovské nože jim často amputovaly prsty. Pracovní doba neexistovala, děti makaly do té doby, dokud nezpracovaly celý denní úlovek sardinek. Jejich osudy byly ale zdokumentovány a nafoceny, což napomohlo zakázat dětskou práci v USA.
Reklama
V roce 1908 si newyorského sociologa a fotografa Lewise Hinea najal americký Národní výbor pro dětskou práci, aby zdokumentoval vykořisťování a pracovní podmínky nezletilých dělníků ve Spojených státech. Téhož roku Hine prezentoval své záběry před Americkou radou pro ochranu dětí. Ukázal jejím členům, v jakých podmínkách pracují vykořisťované děti či „small-time dělníci“, (jak se jim tehdy říkalo) napříč Spojenými státy americkými, popisuje web Mashable.com.
Hine křižoval Státy, obcházel ostražité zaměstnavatele a fotografoval a zpovídal tisíce dětí z různých oborů a prostředí, od venkovských horníků po městské poslíčky na kole a prodavače novin. Přitom dokumentoval jejich strašlivou každodenní realitu i fotograficky. Jeho nejzajímavější záběry zřejmě vznikly v Eastportu ve státě Maine, rodišti sardinkového průmyslu.
Celoročně nezamrzající přístav učinil z Eastportu významné obchodní centrum. První fabrika na sardinky v plechovce zde vznikla v roce 1875, o 11 let později jich zde bylo již třináct. V dobách největší slávy zaměstnávala přes 800 mužů, žen a dětí, postupně však přišel úpadek a město v roce 1937 zbankrotovalo.
Rychlé úrazy
Město a souostroví Eastport - právě tam v desítkách konzerváren a továren, jež lemovaly nábřeží, se po desetiletí využívaly děti jako levná pracovní síla ve všech budovách. Mnozí z nich pracovali jako „kutři" (řezači). Za den si vydělaly 1,5 dolaru tím, že odsekávali rybám hlavy a ocasy a posouvali je dále do konzervárny, ke konzervování, balení a expedici. Šlo o rychlou a náročnou práci ve stísněných a kluzkých prostorách, při které nejednou přicházeli o prsty. Sardinky jsou totiž poměrně malé a děti pracovaly s velkými a těžkými noži.
Ochrana dětí
Vymezená pracovní doba neexistovala. Pracovalo se, dokud nezmizel celý denní úlovek. Každý další den čekala děti tatáž nebezpečná rutina. Právě díky Hineovým fotkám se ale podařilo Americké radě pro ochranu dětí zavést nové zákony, které omezily dětskou práci. Jeho tak realistické fotografie se staly populární v boji za ukončení dětské práce a pomohly připravit půdu pro zákony New Deal, které měly zavést trvalou reformu.
Americký sardinkový průmysl upadl po roce 1950, kdy byly přijaty předpisy omezující nadměrný rybolov a kdy se tato tučná ryba stala méně oblíbenou než jemnější tuňák v konzervě. Poslední velká konzervárna sardinek v USA byla uzavřena v roce 2010.
