Nošení dětí na zádech je přirozené a velice podnětné pro jejich vývoj, potvrdil již profesor Matějček
Foto: MONUSCO Photos / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Urychlený motorický vývoj afrických dětí v raném dětství se nedá vysvětlit pouze přílivem citových podnětů, kterých se dostává novorozenému dítěti. Již v druhé polovině 20. století badatelé ukázali, že právě tento činitel ustoupil do pozadí a rozhodující roli hrálo - a dosud nevědomky hraje - zacházení s malým dítětem.
Reklama
„Množství láskyplných podnětů, kterých se mezi domorodými africkými národy dítěti dostává, daleko přesahuje míru, kterou uznáváme za přiměřenou v naší kultuře. Novorozeně se zde v prvních měsících vůbec neodloučí od matky, která je krmí při sebemenším zavrnění. Zažívá v plné míře citové bezpečí širokého rodinného společenství, včetně babiček, jimž už tradičně přísluší, aby se mazlily s dětmi,“ píší renomovaní dětští psychologové Zdeněk Matějček a Josef Langmeier v knize Výpravy za člověkem.
Urychlený vývoj má spojitost s tělesnou blízkostí
Urychlený motorický vývoj afrických dětí se ale nedá vysvětlit jenom díky přílivu citových podnětů (psali jsme v našem článku Dětský ráj: U přírodních národů nedá dlouho matka bez dítěte ani ránu. Potom ze dne na den nastává nezvratný šok). Světoznámí psychologové vypozorováním právě v afrických entitách i jinde na světě potvrdili, že velmi rychlý pohybový vývoj dítěte v prvních měsících života je úzce spjatý se zacházením a se způsobem nošení ,lidských mláďat´.
Člověk jako nosič ví, co dělá
„Tak například pozorování v Senegalu, stejně jako jiná v Zambii, potvrzují, že tu jde především o stálý tělesný kontakt matky s dítětem. Matky tu nosí děti na zádech. Sledované děti dosahovaly v kojeneckém věku v průměru 125 % vývoje evropských dětí (měřeno na určité standardní vývojové škále). Největší rozdíly proti evropské normě byly zjištěny v údajích o tom, kdy se dítě posadí a postaví. Přitom tyto africké děti nemají prakticky žádné hračky a nikdo se jimi moc nezabývá,“ argumentovali autoři publikace z roku 1981.
Připoutání k matce je stěžejní
Odborníci se domnívají, že je-li dítě připoutáno na zádech matky, podněcují a posilují se tím určité reflexy. Dítě totiž musí odvracet hlavu, když je mu bráněno v dýchání, musí se pohybovat a udržovat rovnováhu. V postýlce to nepotřebuje. Za matčinými zády vnímá svět, který je silně zalidněn. V důsledku toho je i smyslový vývoj těchto dětí velice urychlen, jak ukazují výsledky v evropských testech.
Vysokohorští Mayové nosí děti naležato
V této souvislosti je velmi zajímavé porovnání významného amerického pediatra Berryho Brazeltona u kmene Mayů ve vysokohorské oblasti jihovýchodního Mexika. Tam také nosí matky své děti stále při sobě, ale ve vodorovné poloze a navíc přikryté kvůli zimě. „Pohybová a hmatová stimulace je tu maximální, smyslová a sociální je však naproti tomu malá. Na téže vývojové škále, jaké použili badatelé v Africe, jeví se tyto děti proti normě poněkud opožděně. Jeví se jako klidnější, neaktivní, málo zvědavé. Nemají onu typickou dravou snahu výzkumnou a poznávací. Toto chování pak velice dobře zapadá do jejich společnosti, v níž se zdůrazňuje konformita a spolehlivé zachování rolí: umožňuje přežití v tvrdých přírodních podmínkách,“ představují autoři alternativu závěsu dítěte.
Nošení (lidských) mláďat na zádech je přirozené
Představa, že nošení dítěte na zádech je přirozené, je posilována poznatky biologů, že lidský kojenec svou základní reflexní výbavou je nejbližší těm živočichům, které německý biolog Bernard Hassenstein označuje jako „Tragling“. To jsou mláďata, která jejich matky nebo rodiče musí nosit, na rozdíl od těch, která sama běhají nebo která jsou hnízdoši. Lidské mládě je pasivní v tom smyslu, že se nedokáže matky držet (ta nemá srst a dítě dostatek síly), ale má řadu znaků reflexní výzbroje, která je přizpůsobena trvalému kontaktu matky s dítětem. A této výzbroji nejlépe odpovídá, když je nošeno na zádech, potvrzují teorii Zdeněk Matějček a Jiří Langmeier.
