Rusové hojně vtipkují o Čukčích jako o nejbarbarštějším a nejméně civilizovaném národu z celé Sibiře. Ti je dali k soudu
Foto: Кузнецова В. Г./ Creative commons, CC-BY-SA
4 min
V ruském prostředí jsou rozšířeny anekdoty líčící Čukče jako necivilizované tupce. Skupina čukotských intelektuálů podala žalobu na autory slovníku, zmiňujícího tento význam slova Čukča. Soudní proces z roku 2014 měl být prvním krokem k dlouhodobému čukotskému cíli.
Reklama
K cíli přestat v ruštině používat název Čukča a nahradit ho výrazem Luoravetlan. Příslušníci etnika si sami totiž říkají Luoravetlan („opravdoví lidé“). Pojmenování Čukča vzniklo zkomolením výrazu čauča („ten, kdo má hodně sobů“), jak jste si mohli přečíst v našem článku Pradávný sibiřský kmen čauča: Snědli hlavu rodiny, z kostí vyrobili amulety. Posmrtný život chtěli trávit kulením mroží lebky v severní polární záři. Čukotština nazývaná též čukština patří mezi paleosibiřské jazyky, dozvídáme se ve Wikipedii.
Žaloba
Mezi žalobci byli zasloužilý umělec, bývalý poslanec a student. Od každého z trojice vydavatelů, včetně jazykovědného ústavu akademie věd, požadovali odškodnění pět milionů rublů (zhruba tři miliony korun). O zabavení a zničení všech výtisků inkriminovaného slovníku nemluvě, informovala tehdy Česká televize.
Poloostrov na konci světa
Čukotka je tím nejvzdálenějším místem od Moskvy, kdy je člověk ještě na ruské půdě. Letadlo z hlavního města překoná třetinu obvodu zeměkoule, než dorazí k pravému hornímu rohu mapy, kde se Rusko s Amerikou téměř dotýkají v ledovém vzdušném polibku, vyslaném na vzdálenost 80 kilometrů. Let trvá devět hodin, a když dorazíte na místo, musíte si v diáři škrtnut jeden den, který už nikdy nedohoníte, leda že byste se svezli letadlem až na Aljašku, kde se východ pět mění v západ a malá ručička hodin se otočí zpátky o 360 stupňů, poeticky popisuje vzdálený poloostrov Anna Reidová ve své knize Šamanův plášť Dějiny domorodých národů Sibiře.
Nelítostný obraz Čukčů
Čukčové, domorodci žijící na Čukotce, byli kdysi divocí a nelítostní. Mapa z roku z roku 1765 označila jejich poloostrov o velikosti Francie o velikosti Francie jako „divoký a bojovný národ, nepřátelé Rusů, kteří se často zabíjejí, když jsou poraženi“. Ruská encyklopedie z 18. století je popisovala jako „nejdivočejší, nejbarbarštější, nejneovladatelnější, nejméně civilizovaný, nejhrubší a nejkrutější národ z celé Sibiře (…) od přírody tak zlý a nebezpečný, jako jsou Tunguzové (Evenkové) mírní a klidní“.
Dodnes jsou terčem vtipů Rusů
Něco z těchto názorů přetrvává i dnes ve vtipech o Čukčích, které jsou mezi Rusy stejně oblíbené jako vtipy o Irech mezi Angličany. Většina z nich naráží na jejich domnělou hloupost.
- Otázka: Co udělá Čukča, který jede moskevským metrem, když se když mu řeknou, že jede špatným směrem? Odpověď: Otočí se na druhou stranu.
- Otázka: Co řekne Čukča, když řidič taxíku, kterým jede, srazí chodce? Odpověď: Čukotská lovec vás sežrat oba.
Ostatní je však popisují s určitým pobaveným respektem. V jednom z takových vtipů vyhlásí Čukčové válku Číně. Zmatený Peking vyšle delegaci, která má zajistit, o koho se vlastně jedná. Vyslanci narazí na dva muže sedící ve stanu ze zvířecích kůží, jak pojídají tuleně.
„Jste Čukčové?“ / „Jsme.“ / „A vy s námi chcete válčit?“ / „To chceme.“ / „Víte o tom, že Číňanů je miliarda?“ / „Opravdu? Kam vás všechny pohřbíme?“
Soudní verdikt
Agentura ITAR-TASS v době soudního procesu konstatovala: „Soud po prostudování argumentů stran dospěl k závěru, že požadavkům žalobců nelze vyhovět,“. Žalobci se ale chystají odvolat k vyšší instanci, přinesla informace Česká televize.
