Krvavec v českých zahradách: Asijské druhy se postupně zabydlují i u nás

Když se procházíte kolem moderních trvalkových záhonů, možná vás zaujmou elegantní, protáhlá květenství připomínající kočičí ocásky nebo huňaté štětky. S velkou pravděpodobností se díváte na některý z asijských druhů krvavce – rostliny, která má v Česku domácí příbuzné, ale sama pochází z tisíce kilometrů vzdálených japonských a korejských hor.

Rod Sanguisorba není v české krajině žádným nováčkem. Náš původní krvavec toten nebo krvavec menší jsou nedílnou součástí luk a pastvin. Jenže v posledních desetiletích se k nim přidávají exotičtější bratránci – krvavec tupolistý (Sanguisorba obtusa) s nápadnými růžovými až purpurovými květy, krvavec úzkolistý (Sanguisorba tenuifolia) se vzdušnými bílými klasy, krvavec hakone (Sanguisorba hakusanensis) s impozantními květy připomínajícími miniaturní kartáčky nebo krkavec kanadský (Sanguisorba canadensis).

Cesta z Dálného východu do Evropy

První vlny introdukce okrasných asijských rostlin do Evropy sahají do 19. a počátku 20. století. Evropští botanici a sběratelé tehdy s fascinací objevovali flóru Dálného východu a přiváželi semena i živé rostliny pro aristokratické zahrady, arboreta a univerzitní botanické sbírky. Transport probíhal loděmi, později železnicí – a nebyl jen o touze po kráse. Šlo i o vědeckou prestiž a poznání.

Dnes je situace ještě jednodušší. Balíček semen z online obchodu dorazí během pár dnů, a tak se šíření nových odrůd dramaticky urychlilo. Co dříve trvalo generace, nyní probíhá v řádu let.

Invazní druh, nebo jen nový soused?

Tady se dostáváme k otázce, která vyvolává debaty mezi ekology i zahradníky. Většina okrasných druhů krvavce prozatím není hodnocena jako agresivní invazní druh v pravém slova smyslu – tedy takový, který by masivně vytlačoval původní vegetaci na velkých plochách. Ovšem jejich schopnost šířit se ze zahrad do okolní přírody je nepopiratelná.

Hovoříme o procesu takzvané naturalizace, kdy se rostlina stane trvalou součástí místní flóry, aniž by nutně způsobovala ekologické škody. Jednotlivé trsy krvavce tupolistého se už objevují podél cest, u vodních toků nebo na opuštěných plochách – v místech, kam je nikdo nevysadil. S měnícími se klimatickými podmínkami by se situace mohla změnit, a proto je tento proces pečlivě monitorován.

Proč se jim u nás tak daří

Odpověď leží v překvapivé shodě ekologických nároků. Krvavce z Japonska a Koreje jsou zvyklé na horské louky, lesní okraje a vlhčí, humózní půdy v oblastech s mírným podnebím. Přesně takové podmínky nacházejí i v Česku. Preferují plné slunce až polostín, jsou tolerantní k různým typům půd a jejich robustní kořenový systém jim umožňuje efektivně čerpat vodu i živiny.

Mrazuvzdornost jim zajišťuje přežití i v našich zimách, vysoká produkce semen roznášených větrem, vodou nebo ptáky pak urychluje jejich pronikání do volné přírody.

Hvězdy českých zahrad

Mezi nejoblíbenější odrůdy patří ‚Pink Tanna‘ – krvavec úzkolistý s elegantními, dlouhými růžovými až purpurovými květenstvími, která se jemně vlní ve větru. Její vzdušný vzhled a bohaté kvetení od léta do podzimu ji činí neodolatelnou pro moderní trvalkové záhony.

Odrůdy krvavce hakone s huňatými růžovými až červenými květy připomínajícími chmýřaté kuličky působí velmi exoticky. ‚Shiro-fukurin‘ zase nabízí bohaté růžové „štětky

Fylogenetické výzkumy pomocí analýzy DNA potvrzují asijský původ populací krvavce pěstovaných v Evropě včetně České republiky. Vědci porovnávají genetické markery a nacházejí shody s divokými populacemi v Japonsku a Koreji. Geny skutečně cestují přes kontinenty – a znovu zakořeňují v úplně novém prostředí.

Jsou asijské krvavce tichými dobyvateli, nebo jen krásným obohacením naší flóry? Jednoznačná odpověď neexistuje. Jejich ohromující úspěch v českých zahradách je současně inspirací i varováním. Dálný východ je blíž, než si myslíme – a jeho rostlinné poklady mění naši krajinu rychleji, než bychom čekali.