Albert Einstein byl génius, ale měl i těžko pochopitelné požadavky
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
I přes obrovský přínos Alberta Einsteina společnosti se ani jeho život nevyhnul řadě problémů a komplikací, zejména v oblasti mezilidských vztahů. Co si ambiciózní fyzik kladl ve svém prvním manželství za požadavky?
Reklama
Albert Einstein se proti vůli své rodiny vášnivě dvořil své první ženě Milevě Marićové. Následně s ní prožil bouřlivý, ale intelektuálně bohatý vztah, který pro potomky oba zaznamenali ve svých dopisech. Albertova a Milevina milostná korespondence byla pro oba vzorem pro následné přehodnocení a formování některých důležitých životních rozhodnutí. Měla významný vliv nejen na život a dílo Einsteina samotného, ale také na jejich vzájemný vztah. Dopisy pak také sloužily jako inspirace pro vznik krátkého dokumentu My Little Witch. Někteří historikové dokonce naznačují, že Marićová, která měla taktéž diplom z fyziky, přispěla k Einsteinově rané práci, což je však tvrzení, které je ostře zpochybňováno na základě nedostatku důkazů podporujících tento názor.
Dopisy byly zveřejněny až po téměř sto letech
Právě zmiňované dopisy, které si pár vyměňoval v letech 1897 až 1903, odhalují množství dosud neznámých podrobností o Marićové i samotném manželství. Zajímavé je, že se milostná korespondence dostala na světlo veřejnosti až o mnoho desítek let později, a to v roce 1987. Zatímco mezi akademiky i širokou veřejností zuřily lité spory ohledně vlivu Milevy na Albertovy teorie, dopisy v této věci přinesly nové informace v rámci osobní roviny obou manželů. Když se totiž vztah Einsteina a Marićové zhoršoval a oni se ho pokoušeli slepit kvůli svým dětem, sepsal slavný vědec a zdánlivý zastánce pacifismu v hrubých rysech poněkud mrazivý seznam jakýchsi podmínek, které měla Mileva po jeho návratu přijmout. Poznámky byly publikovány v díle Einstein: His Life and Universe z pera autora biografie Waltera Isaacsona.
Přísné podmínky zahrnovaly úklid na vyžádání či zákaz ponižování před dětmi
Z uvedených požadavků jsou níže uvedeny příklady, které Albert na svou ženu kladl:
Ujistíš se, že:
- Moje oblečení a prádlo budou v pořádku;
- Budu pravidelně dostávat tři jídla do mého pokoje;
- Můj pokoj a pracovna budou udržovány v pořádku, a zejména že můj psací stůl bude ponechán pouze pro mé použití.
Zřekneš se všech osobních vztahů se mnou, pokud nejsou ze společenských důvodů zcela nezbytné. Konkrétně se zřekneš:
- Toho, abych s tebou musel zůstávat doma;
- Toho, abych s tebou musel chodit ven či někam cestovat.
Ve vztazích se mnou budeš dodržovat následující body:
- Nebudeš ode mě očekávat žádné důvěrnosti ani mi nebudeš nic vyčítat;
- Přestaneš se mnou mluvit, pokud o to požádám;
- Bez protestů okamžitě opustíš mou ložnici nebo pracovnu, pokud o to požádám.
Zavážeš se, že mě nebudeš před našimi dětmi ponižovat, ať už slovy nebo chováním.
Ačkoli je možná trochu nespravedlivé odsuzovat celkový charakter člověka pouze na základě jeho nejkřiklavějších nedostatků, nelze řádky výše číst bez otřesení z toho, že někdy mohly být skutečně určeny něčí ženě. Ačkoli se Einstein snažil manželství zachovat, jakmile se s Milevou odloučili, příliš dlouho netruchlil. Po několika měsících se pak znovu sešli v Berlíně i s jejich syny. Když stál na nástupišti a mávali si na rozloučenou, Einstein sice plakal, pravděpodobnější však je, že tomu tak bylo kvůli odjíždějícím synům než kvůli své ženě. Už za několik týdnů si tak spokojeně užíval života o samotě ve svém velkém bytě.
Manželku během jednoho roku vyměnil za vlastní sestřenici
Einstein si velmi cenil následného klidu, kterému se mu po rozvodu dostalo. Jiné dostupné poznámky pak tvrdí, že měl vědec potíže s osobními vztahy. I když se nakonec s Marićovou rozvedl, jelikož se zamiloval do své sestřenice Elsy a ještě tentýž rok (1919) se s ní oženil, ani toto manželství se neobešlo bez problémů. Elsa zemřela v roce 1936 krátce poté, co se manželé přestěhovali do USA. Nedlouho po její smrti Einstein napsal: „Na zdejší život jsem si zvykl mimořádně dobře. Žiji jako medvěd ve svém doupěti... Tuto medvědí náladu ještě umocnila smrt mé družky, která se k ostatním lidem chovala lépe než já.“
Einsteinova osobní selhání by se dala přejít bez většího komentáře, kdyby nebyl společností povýšen do postavení téměř až světce. Přesto jsou to právě osobní rozpory, slabosti a malicherné, až neuvěřitelně bezcitné momenty, které činí životy tolika slavných osobností poutavými, ale také matoucími. Nakonec se tak ukazuje, že i Einstein byl navzdory nepopiratelným úspěchům na poli vědy stále „jen“ člověk.
