Na západě Čech stojí středověká pevnost, kterou většina Čechů vůbec nezná
Foto: Zdeňka Bušková / Depositphotos
4 min
Za zdmi nenápadného hradu se skrývá dávné tajemství, které odhaluje nečekanou strategii krále Přemysla Otakara II. Pevnost, ukrytá v tichu města Domažlic, byla mnohem víc než jen obrannou stavbou – byla to samostatná bašta se záhadnými příkopy a parkány, které oddělovaly její osud od okolního světa.
Chodský hrad v královských Domažlicích, který nechal v 60. letech 13. století (1260-1262) postavit český král Přemysl Otakar II., je fascinujícím příkladem středověké pevnosti zasazené do městského prostředí. Jeho poloha je na první pohled nenápadná – hrad totiž nestojí na výrazném kopci, jak bývalo u hradů zvykem, ale v mírné údolní poloze v jihozápadním nároží nově založeného města, přímo nad říčkou Zubřinou v nadmořské výšce asi 420 metrů.
Volba tohoto typu stavby byla strategická: „Sice byl (hrad) včleněn do města, ale měl svou vlastní fortifikaci (hradební opevnění) po francouzském a německém vzoru. Dokonce i od města byl oddělen příkopem a patrně i parkánem,“ popisuje publikace Skvosty hradů.
Parkán je fortifikační prvek středověkého hradebního opevnění. Jedná se o prostor před hlavními hradbami, který je z přední strany chráněn další, zpravidla menší zdí (tzv. parkánová zeď), hradbou nebo náspem. Tento prostor umožňoval volný a chráněný pohyb obránců, často po chodníčku, což zvyšovalo možnosti aktivní obrany hradu nebo města a zároveň poskytovalo další ochranu hlavnímu opevnění
Městská pevnost s vlastní ochranou
Přestože byl Chodský hrad včleněn do města, nebyl jeho integrální součástí. Od města jej odděloval příkop a pravděpodobně i parkán, tedy ochranný pás mezi hradbami, což zajišťovalo jeho samostatnou obranyschopnost i v případě, že by městské hradby padly. Takové řešení bylo na svou dobu velmi moderní a svědčí o tom, jakou důležitost přikláda panovník ochraně této pohraniční oblasti.
Podoba hradu ve středověku
Chodský hrad byl typickým představitelem tzv. středoevropského kastelu – pevnosti se čtyřmi uzavřenými křídly, z jejichž nároží vystupovaly obranné věže. Část hradu obrácená k městu měla pravoúhlý půdorys, zatímco část směřující ven z města byla čtvrtkruhová. Dochovala se zejména obvodová hradba na vnější straně a výrazná okrouhlá věž postavená na čtverhranném soklu, která dnes patří k dominantám Chodského náměstí. Podle zobrazení z roku 1592 měl hrad tři palácová křídla a jeho rozměry byly přibližně 44 x 57 metrů, což je téměř dvojnásobek dnešní budovy.
Hrad a jeho okolí v době založení
Představte si tehdejší Domažlice: nové královské město, obehnané hradbami, v jehož jihozápadním rohu se tyčí pevnost s vlastními příkopy a věžemi. Hrad sloužil nejen jako správní centrum pro královské purkrabí, ale i jako bezpečné místo pro panovníka při cestách do zahraničí a jako opora pro Chody, svobodné sedláky střežící hranici. Okolí hradu bylo rušné – městem procházela důležitá obchodní stezka přes Všerubský průsmyk, kterou měli Chodové chránit.
V roce 1318 tady byl sjednán smír Jana Lucemburského s českými pány, v roce 1321 se zde Jan Lucemburský zastavil před cestou do ciziny.
„Na začátku 16. století doplatil celý areál na oheň. Zajímavé bylo, že Jindřich ze Švamberka měl takové spory s Jindřichem z Gutštejna, že gutštejnský pán neváhal najmout si žháře na vypálení Domažlic. Najatí dobrodruzi ovšem nakonec sami skončili na hranici,“ přibližuje kniha Skvosty hradů autorů David, Soukup a Thoma.
Dnešní podoba a připomínka minulosti
Dnes je Chodský hrad přestavěn a slouží jako muzeum, ale jeho poloha a některé dochované prvky – zejména věž a části obvodových zdí – stále připomínají jeho původní význam a architektonickou promyšlenost. I když byl vystavěn v „nevýrazné“ poloze, právě jeho začlenění do města a oddělení vlastním opevněním z něj činilo unikátní pevnost, která byla připravena čelit hrozbám nejen zvenčí, ale i v případě vnitřního ohrožení města.