Češka nic neudělala, ale do Kauflandu už nikdy nepůjde. Tohle nechcete zažít na vlastní kůži

Zažili jste někdy situaci, kdy jste viděli někoho, kdo osahal potraviny, pak je zase vrátil do regálu, přitom bylo zjevné, že je osoba velmi nachlazená. Jak byste na to zareagovali?

Běžný nákup

Paní Klára vyrazila do obchodu, byl to obyčejný den a prodejna měla tu výhodu, že byla docela blízko jejího bytu. Vzhledem k tomu, že sama měla velmi oslabenou imunitu, dávala si velký pozor, aby zůstala co nejdéle zdravá. Díky pravidelnému sportu a zdravým potravinám se udržovala stále fit. Při nakupování měla během pár minut nakoupené všechny potřebné potraviny. Zatímco pokračovala v nákupu, její pozornost upoutala starší žena v blízkosti pultu s pečivem. Neustále sahala na rohlíky a bez přestání je mačkala a přehazovala, jako by si nebyla jistá, který má vybrat. Hlasité kýchání a prskání tomu dodávalo na pozornosti i ostatních zákazníků, kteří se dívali a čekali, jestli někdo jiný zareaguje. 

Pohled k nezaplacení

Paní Klára odhodlaně a zcela nekompromisně ženu oslovila „Prosím vás, můžete si vzít rukavice nebo sáček? Celou dobu to tady ochmatáváte a prskáte na všechno kolem. Kdo si to po vás má koupit!“ Starší žena se s uraženým výrazem v ten moment otočila přímo na paní Kláru, kdy ani na vteřinu nezaváhala a začala na ni slovně útočit. „Radši byste se měla starat o sebe, jste vychrtlá a místo toho, abyste někoho zbytečně buzerovala, měla byste se pořádně najíst. Jestli nejste nakonec nemocná vy.“

V tu chvíli se do hádky vložil muž, který stál přímo za starší ženou. S důrazným tónem na ní spustil „Ta paní má naprostou pravdu, nakupuju tady pečivo každý den než jdu do práce a pokaždý vás vidím, jak něco ošmatáváte. Dnes to jsou rohlíky a včera jste přehohazovala jablka. Kdo si to po vás má potom brát? Jiní zákazníci si berou rukavice, které u toho jsou nebo sáčky a vy ještě držkujete na někoho, kdo vám to řekne do očí!“ Napětí v prodejně bylo prakticky hmatatelné. Starší žena se jen s blýskavýma očima podívala na paní Kláru a něco si pro sebe potichu řekla a odešla. Muž také vzápětí odešel, ale bylo zřejmé, že je poměrně vytočený. 

Oči

Paní Klára nakonec z obchodu odešla bez pečiva. Cítila silný vnitřní neklid, kdy jí nešlo z hlavy, jak se na ni starší žena zadívala. Její chladné a blýskavé oči. Jakmile nasedla do auta, znovu jí při té vzpomínce přejel mráz po zádech. Ten zvláštní pocit ji neopustil ani později odpoledne, když potřebovala dojet do vedlejšího města. Na parkovišti zjistila, že jí někdo odřel auto, a co hůř, měla dokonce prázdnou pneumatiku. V tu chvíli si nechtěně vzpomněla na onu ženu. Nemohla ze sebe setřást ten pocit, že jí něco nehezkého popřála. Od té doby si paní Klára raději peče svoje vlastní pečivo, které je určitě o dost lepší.