Christiane Desroches Noblecourt: Žena, která dokázala uchovat odkaz staroegyptských chrámů až dodnes
Foto: UNESCO / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Archeoložka Christiane Desroches Noblecourt je živou ukázkou toho, jak se sebevědomá žena rozhodla dostát svému slovu a zachránit celou řadu starověkých památek před jasnou zkázou.
Reklama
Fascinující příběh, o němž se nemluvilo
Na počátku 60. let 20. století se rozjela mezinárodní kampaň na záchranu některých z nejcennějších egyptských starožitností, kterou měla na svědomí Christiane Desroches Noblecourt. Ačkoliv zpráva dokázala obletět svět, velká média o této události nepsala. Noblecourt byla totiž ženou, a přisuzovat tak velký čin právě něžnému pohlaví nebylo v té době zvykem. Přesto se však francouzské archeoložce podařilo zachránit hned několik významných památek před osudem pohlcení vodami nově postavené Asuánské přehrady.
Egypt památky předem odepsal
V očích egyptské vlády byla případná ztráta historických pokladů sice politováníhodná, ale nezbytná. Asuánská přehrada byla podle úřadů nutná pro rozvoj zemědělství a zajištění elektřiny pro rostoucí počet obyvatel Egypta. Kdysi mocná říše se tak rozhodla utopit minulost, aby mohla přinést zářnou budoucnost.
Desroches Noblecourt tehdy pracovala jako úřadující hlavní kurátor egyptských starožitností v pařížském muzeu Louvre, a zastávala značně odlišný názor. Apelovala tak na egyptské představitele, aby se s touto katastrofální ztrátou svého kulturního dědictví tak snadno nesmířili.
Boj s egyptskými větrnými mlýny
Úřady zprvu reagovaly poměrně agresivně a vysvětlili Noblecourt, že se nejedná o francouzské památky, a nemusí tedy za jejich záchranu bojovat. Ta však viděla celou situaci jinak a své snahy vnímala spíše jako boj za čest nikoliv Francie, ale celého odkazu lidstva. A ve svém boji se nehodlala vzdát.
Realizace záchrany památek přitom nenarážela pouze na egyptskou byrokracii. Případné přemístění chrámů a dalších budov bylo náročné i z logistického hlediska. Stavby tvořené zejména pískovcem neměly příliš šanci případný přesun přežít bez úhony. K obrovským technickým problémům se přidružila i náročná výzva v podobě hledání mezinárodní spolupráce v době eskalujícího globálního politického napětí.
Překvapivý zvrat událostí
Bez masivní finanční pomoci západních zemí, zejména Spojených států, byl projekt odsouzen k zániku. Pak se na scéně objevila jiná žena, a sice Jacqueline Kennedy, kterou kampaň Christiane Desroches Noblecourt oslovila. Nová první dáma USA aktivně lobbovala v americkém Kongresu za zapojení Spojených států do řešení této problematiky.
Nakonec se oběma dámám podařilo prosadit svou, a k USA se později přidalo přibližně 50 zemí, které poskytly potřebných více než 80 milionů dolarů, a operace se tak stala jedním z největších symbolů mezinárodní kulturní spolupráce, jakou kdy svět poznal.
Zapomenutý příběh
V létě 1968 tak byl závod s časem vyhrán. Chrámy v Abú Simbelu, rozřezané na velké bloky a znovu sestavené, byly úspěšně přesunuty, aniž by se ztratil nebo vážně poškodil jediný kámen. Totéž platilo i pro ostatní menší chrámy. Spojené státy pak dostaly výměnou za tuto službu Dendurský chrám, který se nyní nachází v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.
Noublecourt ani Kennedy přitom nestály o pozornost médií a svůj boj sváděly spíše na pozadí všech událostí. Přes to všechno jim nelze podíl na úspěchu upírat a je na místě, aby byli lidé o jejich přínosu alespoň dnes adekvátně informováni.
