Rozzuřený důchodce jako kolorit obchoďáku. Proč se chodí lidé rozčilovat k akcím?
Foto: Denisfilm / Depositphotos
3 min
Už jste někoho takového potkali? Pokud jste zažili nevybíravé chování u fronty ke kase, nebo když jste vybírali něco v akci, kladete si otázku: Proboha proč? My vám na tyhle otázky odpovíme.
Zdá se, jako by byli na každém rohu.
Důchodci, kteří vám bez váhání holí podrazí nohy a v sedm pět ráno vykoupí veškeré zboží v akci. Schválně, aby na vás nic nezbylo. Návdavkem vás předběhnou ve frontě a utrousí nějaké ošklivé slovíčko.
Otázkou je, nakolik jste se skutečně s těmito náznaky chování v reálu setkali. Pokud ano, gratulujeme, protože to zdaleka není tak časté, jak nám média servírují. A pokud ano, proč tomu tak je?
Tento článek neslouží jako obhajoba nespolečenského jednání, ale jako klíč k jeho pochopení. Nacházíme tu mimochodem dost silnou podobnost s anonymními útočníky v internetových diskuzích.
Ti lidé jsou sami se svou zahořklostí
Ten, kdo útočí verbálně i fyzicky v anonymním prostředí (ano, i OC je anonymní), už nemá vnitřně co ztratit. Ten člověk se vědomě či nevědomě mstí „úspěšnějším“. Proč? Protože může... už sám nad sebou nemá žádnou morální seberegulaci.
Ti lidé jsou přesvědčeni o své pravdě, své sociální bublině
Často jsou to lidé v mládí i stáří tvrdohlaví, svérázní. Za žádnou cenu nesnesou cizí názory, postrádají empatii. Jak vypadá jejich soukromý život, můžete jen hádat.
Ti lidé toho mají k vítězství jen málo
Nebo to mohou být pokřiveně cílevědomí lidé. Ve stáří už nemáte moc prostoru pro vítězství. Dojít ulovit něco v akci, nakoupit, je vítězství. A někdy se to neobejde bez dramatu.
Ti lidé potřebují jistoty
A těmi jistotami je třeba nákup. Zásoby. Pocit, že mají něco pod kontrolou. Nabídku v supermarketu. Lpění na jistotách někdy může vypadat jako agresivní honba.
Samozřejmě v mnoha případech mohou za takovým chováním stát duševní nemoci související se stářím nebo celoživotním nastavením.
Pouštějte to z hlavy. Nerozdmýchávejme nenávist.
Do sporu s takovými lidmi vážně nechoďte.
Není vaší povinností jejich svět opravovat. Oni o tu opravu velmi často již ani nestojí. Nevíte, jestli ten člověk je duševně nemocný a třeba vážně nebezpečný, nebo má jen extrémně špatný den a ve finále se vám omluví.
Těch milých je víc... vážně
Potvrzuju... a mám tyhle chvíle ráda. Ostatně, nakonec těch, kterým u másla pomůžete rozluštit zemi původu, nebo podáte jogurtový nápoj z horního regálu, bude jistě více.