Jestli vás někdo proklel, poznáte snadno. Braňte se a pošlete kletbu pryč
Nedaří se vám, jste unavení a ztrácíte radost ze života? V určitých životních situacích nás už může ze zoufalství napadnout, že jsme prokletí. Historie by mohla vyprávět. Cikánské věštkyně také.
Věřit nemusíme ani jednomu, ale když se smůla lepí na paty, dojde i na takto extrémní myšlenky. Co na nich může být pravdy?
Kdy nás to může napadnout?
Trápí-li nás dlouhodobé zdravotní problémy, často se ukazuje na psychosomatiku, kdy lékaři nic moc nevidí, ale vy se cítíte dlouhodobě špatně. Bolesti hlavy, psychické potíže, únava. V reálné rovině pak můžeme stále dokola ne vlastní vinou ztrácet práci, přicházet o peníze. Vrší se rodinné problémy, s partnerem vám to neklape.
Je to pocit, jako kdyby vám někdo ustřihl kořeny, které vás do té doby vyživovaly.
Chránit se před kletbou
Pojďme na to hned zostra. Jak se chránit?
- Vnitřně slovy… například „zříkám se … konkrétní kletby“…
- A chránit se z vnějšku? Nasypat sůl do rohů místnosti.
Odrazit nové kletby můžete také snadno. Prý... Dát si na hlavní dveře zrcátko (nebo alespoň zrcátkovou nenápadnou samolepku). Aby vše zlé, co by chtělo přijít, mělo zavřené dveře.
Proč je to v historii tak zakořeněno?
Lidé rádi škodí. Rádi přitahují dobré, ale i zlé, na druhé lidi. Navíc historie čarodějnictví, okultismu i rituálů je opravdu bohatá. Lidé chtějí mít skutečnou, nebo alespoň domnělou, kontrolu nad svým životem.
V horším případě nad životy druhých.
Rituály k tomudávají dobrý prostor.

Jak na nás kletba působí?
Obecná představa je, že nám někdo nic dobrého nepřeje, takže svým silným přáním zařídí, že se nám bude štěstí vyhýbat. Ještě horší je, když kletba je vyřčena nahlas a my o ní víme. Nebo jsme ji dokonce slyšeli. Tehdy, i když vezmeme v úvahu, že kletby neexistují, máme skutečně problém.
Jen málokdo umí opravdu proklít
Tohle je důležité vědět. Skutečných případů, kdy lze alespoň v teoretické rovině uvažovat o prokletí, je jen hrstka. Málokdo to umí. Že na vás někdo z okolí nasypal hrst ošklivých přání ještě neznamená, že se splní.
Ale psychologicky to působí velmi destruktivně a váš život poté může skutečně připomínat "prokletý život": Z několika důvodů:
- Myslíte na to, po takovém útoku se cítíte „pošpiněni“
- Za každým drobným neúspěchem vidíte to vyřčené prokletí
- Ztrácíte sebedůvěru a děláte víc chyb – kruh se uzavírá
Svou silou a svým životem se můžete bránit nejvíce
Vraťme se k tomu proslulému, co si můžete opakovat "zříkám se... toho či toho"... Mentálně vás to očistí, znovu si s takovou větou uvědomíte své hranice. Autorka webu emohealing.medium pracuje s kletbami právě tímto způsobem. Říká:
Například, pokud má kletba za cíl oslabit jednotlivce a tato osoba již chová pocity slabosti, energie kletby se sladí s její stávající energií . Pokud taková slabá energie neexistuje, kletba ztrácí svůj cíl. Jakmile jsou energie, které kletbu přilákaly, vyřešeny a vyčištěny, kletba přirozeně zmizí.
Uvědomte si, že často proklínající osoba míří na vaše nedostatky, o kterých ví...
Ví, že si nejste jisti láskou svého partnera, tak ve vás zasije ještě větší pochybnosti. Že bojujete s financemi, tak vás nazve věčným nuzákem,který si nezaslouží peníze... Ladí se s vaší slabostí.
Nebo s vaší silou, kterou vám nepřeje. Vy o ní začnete pochybovat, načež se tak i začnete podvědomě chovat. V dobré práci začnete dělat chyby, začnete nevěřit partnerovi, bojíte se požádat o lepší práci, apod... Jste rázem oslabeni.
Braňte se sami sebou. Tím, že tohle vůbec nepřipustíte k tělu.
Silou svých každodenních pozitivních zážitků a skutečným žitím svého života se posílíte. Zlé řeči na vás nemohou.
Síla kletby tkví v tom, jak moc se s ní ztotožníme
Pamatujte si, že tyto babské kletby se nalepí na vaše vlastní vnitřní pochybnosti - v tom tkví jejich síla.
Sebevědomého člověka se ani nedotknou.