Česká závist nezná mezí: Nechci, aby soused měl dvě kozy, ale aby mu ta jedna koza chcípla

Závistivé pohledy, falešné úsměvy, za zády vás pomlouvají. Ano, takto by se dala popsat jedna z typicky českých vlastností. Češi mají nízké sebevědomí, proto raději těm druhým závidí.

Sebepodceňování, jako národní hrdost

Stačí se projít nejen po vesnici,ale i po větším městě a všimente si, jak v některých lidech čiší závist. Jako národ jsme věčně nespokojení s tím, co máme, kdy věříme, že za hranicemi našeho státu na nás čeká lepší život.

Přečtěte si také

Nejsem zvědavá na rady cizích matek, své dítě vychovám lépe

16. 5. 2025

Stěžujeme si na drahé potraviny, špatné politiky, rozbité silnice, drahé bydlení, ale neuvědomujeme si to, že na tom máte také svůj podíl. Závist nezná hranic, sousedé si závidí nos mezi očima, na pracovištích to vypadá, že se koná hodnotící soutěž, kdo udělá více práce. Mnohdy ale zapomínáme sami na sebe. Závist, kterou nosíme v sobě pramení z našeho vnitřního světa, protože jen my s tím můžeme něco udělat. Je daleko snadnější ukazovat na druhé, ale udělat změnu u sebe je občas mnohem těžší. 

Úklid nedokonalosti

Stará kuchyň, špinavá okna, ohlášená návštěva v podobě tchýně? Každý asi zná ten pocit, kdy těsně před příjezdem návštěvy vypukne v domácnosti chaos připomínající jarní úklid. Všechno musí být naprosto perfektní: uklizené nádobí, načechrané polštářky na pohovce, zametená kuchyň, vyluxováno.

Po tomto souboji, kdy jsou děti s otcem natolik otrávené a vypadají, jako byste před býka dali červenou muletu a jen čekali, kdy se za vámi pustí, se konečně maminka spokojí s čistotou, a s úsměvem na rtech hrdě vítá příbuzné.

Místo pohody nastává zvláštní napětí a všichni kromě maminky se těší na to, až návštěva po několika hodinách konečně odjede. Jakmile se zaklapnou dveře, celá rodina se přesune k televizi s nedojedeným jídlem a oschlými zákusky. Takto vypadá typická česká domácnost. Proto mnohdy některým při pomyšlení na to, že má přijet návštěva, vstávají vlasy hrůzou a nálada klesá na bod mrazu.

„Mámo, pojď se podívat, Karel si zase koupil nový auto!“

Postarší muž se dívá  přes plot k sousedovi a marně si láme hlavu nad tím, jak si může dovolit koupit další auto, když on sotva vyjde s důchodem. Přestože je mezi nimi velký věkový rozdíl, stejně mu to nedá spát a pochlubí se své manželce. Podle různých průzkumů jsou závistivější muži ve věku od 18 do 29 let než ženy. V Česku si lidé závidí zahradu, nové auto, krb, nebo dokonce vlastní dům.

Mnohdy ale nevidí, co se za tím vším skrývá – nákladná hypotéka, druhá práce, dědictví? Starší zavidí mladým, mladí zase starším a tento koloběh se stále opakuje z generace na generaci. Jak tento neúprosný koloběh zlomit? To nikdo neví. Proto nechceme ale všechny házet do jednoho pytle, nejen muži, ale i ženy se dokáží pochlubit tím, co mají. Muži se často chlubí tím, že dokázali zplodit syna, ženy zase drahým oblečením.