Vyhynulí hobiti se podobali člověku víc, než si vědci mysleli
Foto: Shutterstock
2 min
Drobní příbuzní člověka z indonéského ostrova Flores měli mnohem modernější tělo, než se dosud soudilo. Nové snímky jejich pánve odhalily schopnost vzpřímené chůze a zároveň prohloubily tajemství kolem jejich původu.
Anatomie, která mění pohled na evoluci
Antropologové dlouho předpokládali, že Homo floresiensis – druh lidského příbuzného připomínající literární hobity – se pohyboval spíše archaickým způsobem. Detailní mikroskopické CT snímky pánve dospělé samice však tento předpoklad vyvrátily.
Fosilie označovaná jako LB 1, která pochází z doby před 100 000 až 60 000 lety, prozradila překvapivě pokročilou stavbu kyčelních kostí. Tato anatomická struktura naznačuje, že hobiti zvládali vzpřímenou chůzi podobně jako moderní lidé – nikoli kývavý, energeticky náročný pohyb připomínající starší druhy.
Pomalejší tempo, ale stabilní krok
Přestože kyčle hobitů vykazují pokročilé rysy, jejich celková stavba těla naznačuje pomalejší způsob chůze než u Homo sapiens. Absence důkazů o lovu velkých zvířat nebo používání ohně k přípravě potravy potvrzuje, že jejich životní styl se od našeho výrazně lišil.
Tato kombinace moderních a primitivních znaků staví vědce před novou výzvu: Jak mohl druh s tak pokročilou pánví zůstat po tisíce generací izolovaný na malém ostrově, aniž by vyvinul další typicky lidské schopnosti?
Nové poznatky o anatomii Homo floresiensis tak paradoxně prohlubují záhadu jejich evolučního zařazení. Vědci nyní musí vysvětlit, proč druh s relativně moderní schopností pohybu postrádal jiné klíčové adaptace spojené s rodem Homo.
Otázka zní: Představovali hobiti samostatnou vývojovou větev, která nezávisle vyvinula vzpřímenou chůzi? Nebo jsou pozůstatkem staršího lidského druhu, který na izolovaném ostrově Flores ztratil část svých pokročilých schopností?
