Život, smrt, sex, jídlo, spánek: Životní realita Inuitů je často redukována na prazákladní témata jejich vyprávění
Foto: Knud Johan Victor Rasmussen / Public domain, Wikimedia commons
Mýty, pověsti a bajky byly nedílnou součástí života Inuitů. O jejich uchování se zasloužil polární badatel Knud Rasmussen. Vyprávění nejsou o nic méně drsná, než je život v Arktidě.
Mýty, pověsti a bajky byly nedílnou součástí života Inuitů. O jejich uchování se zasloužil polární badatel Knud Rasmussen. Z jeho kolekce vznikl český výbor Grónské mýty a pověsti, který přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi (bývalý velvyslanec v Dánsku). Vyprávění o nic méně drsná, než je život v Arktidě, doprovodil ilustracemi malíř Martin Velíšek.
Svazek je výborem z rozsáhlého díla dánsko‑grónského polárního badatele a spisovatele Knuda Rasmussena (1879-1933), který sesbíral většinu grónských mytologických příběhů, bajek, pověstí a písní a přeložil je do dánštiny.
Z generace na generaci přes celou Arktidu
„Mýty a pověsti mě fascinují svou podstatou. Ústní slovesnost se přenášela z generace na generaci, často po stovky, někdy tisíce let. A nezáleželo na tom, zda se přitom lidé přestěhovali o stovky či tisíce kilometrů dál. To je právě případ Gróňanů a v podstatě všech Inuitů, kteří pocházejí z Asie a přes zamrzlý Beringův průliv doputovali až do Severní Ameriky a Grónska. Nejstarší mýty si zabalili s sebou na cestu, a proto dnes můžeme v různých částech Arktidy vystopovat varianty téhož příběhu.
O další fascinující rozměr se postarala nemilosrdná příroda, která nikomu z těch, kdo v této části světa žijí, nedala nikdy nic zadarmo. Životní realita je často redukována na prazákladní témata – život, smrt, sex, jídlo, spánek. Tím se grónský svět přece jen o něco liší od poměrů v našich zeměpisných šířkách, mlékem a strdím oplývajících,“ vysvětlil Zdeněk Lyčka.
Stará dobrá moudra
Nejstarší mýty v sobě skrývají hlubokou moudrost a vysvětlují, jak vzniklo Slunce, Měsíc a hvězdy, proč je příroda taková, jaká je, a proč různá zvířata vypadají tak, jak vypadají. Někdy jde pouze o napínavou zábavu ve víru nadpřirozených sil, jindy lze v příbězích nalézt morální ponaučení.
Sirotek se mstí komunitě
Každé grónské dítě zná pověst o slabém a neduživém sirotkovi Kaassassukovi, kterého všichni neustále trápili. Chlapec v zoufalství přivolá Ducha veškeré síly, který se nad ním slituje a vybaví ho nadpřirozenou silou, aby se mohl svým trapičům náležitě pomstít. Z příběhu je zřejmé, že Inuité si uvědomovali nutnost kolektivní odpovědnosti za sirotky, kteří byli v těžkých přírodních podmínkách ostatním na obtíž.
Ideální hrdina svépomocí
Jiným příkladem je pověst o Kunukovi, která je v různých verzích známa všem Inuitům od východního pobřeží po Beringův průliv. Kunuk je prototypem ideálního hrdiny, který nezískal svou sílu od nadpřirozených bytostí, ale vlastním úsilím. Své obrovské fyzické převahy však nikdy nezneužívá, neboť jeho hlavním cílem je osvobození lidí od místních tyranů.