Charlotta Garrigue-Masaryková, manželka prezidenta jen necelých pět let

Charlotta Garrigue-Masaryková trpěla za mnohé spory svého muže proti většinové společnosti. Nevzdala se však ani svých aktivit v českém politickém životě, především jako obhájkyně ženských práv. Když byl v době 1. světové války její muž prohlášen za zrádce a odsouzen k smrti v nepřítomnosti, podlomilo jí to natolik zdraví, že si funkci první dámy příliš neužila.

Vlastní aktivity

Přestože v kariéře svého manžela často zůstávala v zákulisí, byla Charlotte Masaryková sama o sobě aktivní účastnicí českého politického života. Byla nadšenou obhájkyní práv žen a své myšlenky veřejně prezentovala jak na setkáních, tak v tisku. I když zastávala kritický postoj k některým aspektům marxistické ideologie, v roce 1905 vstoupila do Sociálně demokratické strany – spíše než do Realistické strany svého manžela – kvůli její trvalé a militantní podpoře práv pracujících a také její jednoznačně feministické platformě.

V roce 1906 se připojila k pouličním demonstracím pracujících mužů a žen požadujících svobodné a rovné volební právo spolu s tajným hlasováním. Charlotte se postarala o to, aby její starší dcera Alice (která se později stala mezinárodně uznávanou socioložkou) byla mezi první generací pražských dívek, která nastoupila na vysokoškolské vzdělání, a svému manželovi často připomínala nutnost zapojit české ženy do všech aspektů probíhajícího národního obrození. Není divu, že Tomáš učinil důležitou součást svého politického kréda myšlenku, že „moderní česká žena znamená pro náš malý národ zdvojnásobení naší síly“.

Doba první světové války jí podkopala zdraví

První světová válka byla pro Charlottu Masarykovu poslední velkou zkouškou odhodlání. V roce 1914 děti vyrostly a usadily se v manželství a kariéře. S vypuknutím nepřátelských akcí v srpnu téhož roku Tomáš, doprovázený svou dcerou Olgou Garrigue-Masarykovou, unikl rakouské policii útěkem nejprve do Itálie a poté do Švýcarska. V červenci 1915 vyhlásil válku habsburské říši ve jménu dosud nenarozeného českého národa a poté usiloval o získání plného uznání od spojenců pro Československou národní radu.

V důsledku toho byl Tomáš prohlášen za zrádce a odsouzen k smrti v nepřítomnosti. Po návratu do Prahy byla Charlotte, depresivní, osamělá a trpící srdeční chorobou, pod nepřetržitým dohledem rakouských úřadů. Její dcera Alice byla dva týdny vyslýchána v Praze a poté osm měsíců vězněna ve vídeňské věznici.

Charlotte záměrně nevěděla, kde by se v jejich bytě mohly skrývat manželovy spisy, ani nepřijímala zprávy o jeho aktivitách v zahraničí, protože se bála, že by to ohrozilo ty, kdo by jí takové informace mohli přinést. Její zdraví bylo podlomeno mnoha osobními ranami, včetně smrti jejího syna Herberta na tyfus při práci v uprchlickém táboře v rakouské Haliči a strádání jejího mladšího syna Jana, který byl zajat při pokusu o útěk do zahraničí a odveden do císařského rakouského království.

Přečtěte si také

Charlotta Garrigue-Masaryková a její těžké zkoušky v manželově boji za pravdu

25. 4. 2023

Manželka prezidenta jen necelých pět let

Koncem října 1918 zahájil český a slovenský národ proces rozpuštění svých staletých vazeb na habsburskou říši. Samostatnost nové ČSR, založené v Praze 28. října 1918, byla dosažena bez krveprolití. 21. prosince přijel do Prahy Tomáš Masaryk, aby se stal prezidentem nového národa.

Prezidentem Československa by byl zvolen v letech 1920, 1927 a 1934. Tomáš odešel v roce 1935 kvůli extrémnímu věku do důchodu a zemřel, hluboce uctíván, v září 1937. Ale po roce 1918 se Charlotte už nemohla těšit z triumfů svého manžela. Její zdraví bylo během čtyř let války podlomeno jak fyzicky, tak psychicky. Další roky trávila v ústraní, občas se léčila ze svých rozbouřených emocí, až do své smrti v prezidentském letním sídle v Lánech u Prahy 13. května 1923.